Bran: Beaj vat! (recenze CD)

Skupina Bran vznikla v Praze v roce 1999. Původně doprovodná sestava kolem bretonského zpěváka Davida Pajota prošla od svého vzniku několika personálními proměnami. Tou nejdůležitější bylo v roce 2010 kapelníkovo rozhodnutí přestěhovat se z Česka do Kanady a následné úvahy ostatních členů, zda a jak pokračovat. Po krátkém intermezzu s francouzskou zpěvačkou Sarou Navarro pokračuje Bran jako výhradně česká sestava, která se však dál zaměřuje především na bretonské lidové písně a tvorbu bretonským folklorem inspirovanou. Za sólový mikrofon se postavil Robert Fischmann, a i když mělo jít původně o provizorní řešení, stal se z flétnisty známého ze skupin Irish Dew, Taliesyn nebo Neřež jeden z nejvýraznějších hlasů tuzemské world music.

Zpěv Roberta Fischmanna je zajímavý a především důvěryhodný, ať už zpívá v jakémkoli jazyce. Jeho francouzštině chybí k dokonalosti jen krůček a z jeho bretonštiny – jakkoli nedokážu posoudit správnou výslovnost – rozhodně nekřičí český přízvuk. Zajímavé je, že nejméně výrazný mi jeho projev připadá v česky zpívaných písních Jen vítr kdyby vál a Noc. Důvodem však v tomto případě nemusí být jen modulace hlasu, ale i klidnější charakter obou písní a finální mix, který jako by lehce posiloval doprovodné nástroje. A přitom právě Noc rozhodně stojí za pozornost – i kvůli sympaticky staromilské poetice textu Vojtěcha Jindry (kombinuje krátké verše s archaickými obraty) a jeho propojení se zajímavou rytmikou a tóny saxofonu.

Mimochodem právě u bicích a saxofonů došlo v kapele k zatím poslední personální obměně. Jazzový hráč Michal Wróblewski skupinu opustil kvůli svým studiím v Norsku (aktuálně vydal album se svým česko-norským triem KIAP) a bubeník Jan Chalupa dnes působí mimo jiné ve skupinách Voilà! a Jananas. Jejich nástupci, Helena Marková (saxofony) a Petr Mikeš (bicí) se však zapracovali velmi dobře a instrumentální složka zní na albu Beaj vat! kompaktně a bez propadů. I zde platí to, co jsem naznačil v případě sólového zpěvu. Na první poslech sice zaujmou především rychlejší skladby, ale i minimalističtější doprovod s lehkými bicími a dlouhým dozníváním v případě Jen vítr kdyby vál má své kouzlo. Žánrový rozptyl kapely pak sahá od rytmického etno zvuku s dominantním akordeonem v lidové Son ar chistr po „keltský kytarový folk“ v závěrečné E parrez Langonned. Mezi tradičními melodiemi se neztratí autorské příspěvky kytaristy Vojtěcha Jindry (zaujala mě pozvolná gradace v česko-bretonské Az yezh a garan) a velmi pěkné je i rozvíjení akordeonového motivu v titulní skladbě Roberta Fischmanna.

Skupina Bran ke svému bretonskému konceptu na novém albu Beaj vat! (Šťastnou cestu) přidává texty v češtině (vyzkoušela si to ostatně už v roce 2015 na poctě Vladimíru Mišíkovi Bazarem proměn) a také jednu revoluční anglickou píseň (Ye Jacobites). Žádnou revoluci sice nepřináší, ale kvalitní interpretace, nezaměnitelný sólový zpěv a osobní vklad v aranžích – to není málo.

Vydavatel: Keltskahudba.cz
Rok vydání: 2016
Žánr: world music/folkrock
Celkový čas: 50:07

http://branband.cz/

Článek vznikl pro časopis UNI