Balaklava Blues: Zasvětili jsme život Ukrajině

Rozhvor s Markem a Marichkou Marczykovými z kapely Balaklava Blues

Měli jste předtím, než jste spolu začali hrát, nějaké zkušenosti s politicky nebo společensky orientovanou hudbou?

Marichka: Ne, žádné předchozí zkušenosti s propojením hudby a politiky jsem neměla. Sice jsem jako hudebnice v minulosti reprezentovala naši zemi i při některých oficiálních příležitostech v zahraničí, ale nebylo to tak, že bych svou hudbou bojovala za nějakou myšlenku. Začalo to pro mne opravdu až v roce 2014.   

Mark: Já jsem nějaké zkušenosti měl, ale bylo to především v rámci pouličního hraní. V Kanadě jsme se v rámci pochodů a demonstrací hudbou vyjadřovali k různým společenským tématům. Vždy jsem si uvědomoval, že folkové hnutí obecně je historicky spojené s něčím, co přesahuje člověka jako jednotlivce a co spojuje mnoho generací. Proto je podle mne důležité, aby se umělci na ulici mohli vyjadřovat k veřejným věcem. I v době, kdy moje kapela Lemon Bucket Orkestra byla už poměrně známá a vystupovala na velkých pódiích a festivalech, hrával jsem s ní stále i na ulici. Chtěl jsem totiž, aby si mé myšlenky a mou hudbu mohl poslechnout opravdu kdokoli. V době událostí na Majdanu jsem tedy už v sobě měl vypěstovaný cit pro protest a účast na společenských událostech, ale až rok 2014 posunul mou představu o tom, co je to revoluce. Na Západě hovoříme o „revoluci ve zvuku“ nebo „revoluci v designu“, používáme toto slovo v uměleckém kontextu. Ale toto byla opravdová politická revoluce, v jejímž rámci jsme se snažili vyhnat ze země zkorumpovaný režim. To bylo něco úplně jiného a všechny dřívější zážitky proti tomu byly strašně malé.  

Vaše společná umělecká dráha začala hudební divadelní hrou Počítání ovečer. Vnímáte ji dnes jako předobraz kapely Balaklava Blues?

Mark: Počítání oveček se týkalo revoluce. Nejen v tom smyslu, že hra pojednává o revoluci, ale mělo jít také o revoluční pohled na hudební divadlo. Snažili jsme se jít až ke kořenům a použít například ukrajinskou polyfonii jako prostředek k vyprávění příběhu. Cílem také bylo vtáhnout diváky do děje. Balaklava Blues je pro nás něco jako hlasová schránka, do které ukládáme zážitky z války. Neříká se mi to lehce, protože bychom nejraději hlasem války nebyli, nechceme hlásat něco tak destruktivního. Nicméně je to realita, kterou Ukrajinci a nyní celá Evropa prožívají. A pro nás je důležité sdílet naši hudbu, kulturu i myšlenky, aby co nejvíce lidí pochopilo, že zlá síla se pokouší zničit naši zemi.    

Jakým způsobem vznikají vaše písně?

Mark: Když píšeme naši vlastní hudbu, hodně přitom experimentujeme s elektronickým doprovodem. Využíváme různé žánry, které jsou také spojeny s protestní kulturou a revolucemi. Čerpáme z toho, co dělali v podobných situacích jiní umělci, jakým způsobem komunikovali své myšlenky v podobně obtížných situacích. Hudba má podobně jako válka mnoho tváří. My jsme si zvolili tu, se kterou se dokážeme ztotožnit a která může oslovit lidi kolem nás. A doufám, že osloví i další posluchače. Jestli naše hudba dokáže vytvořit kulturní frontu pro Ukrajinu a aktivizovat posluchače, pak jsme svou misi splnili.   

Nedávno vám vyšlo nové album Let Me Out. Co se ve vaší tvorbě změnilo od předchozího alba Fly z roku 2019?

Marichka: Když se budeme bavit o kontextu, nic se nezměnilo. Na novém albu předáváme totéž poselství jako na předchozím. Ale samozřejmě že jsme mezitím trochu vyspěli, jsme jiní lidé, než jsme byli v roce 2019 nebo ještě dříve. Nové album nás tedy ukazuje takové, jací jsme dnes. Jsou to naše nové zkušenosti.    

Koncertujete po celém světě. Ale jak vaši hudbu vnímají lidé přímo na Ukrajině?

Marichka: Nevím, jak nás momentálně vnímají lidé na Ukrajině, ale doufám a věřím, že náš hlas je pro ně důležitý. Ale je to samozřejmě těžké. Nevíme, zda a jak dnes Ukrajinci, kteří zůstali ve vlasti, akceptují nás, kteří působíme mimo Ukrajinu. Pro mne je důležité, že Ukrajinci nežijí jen na Ukrajině, ale jsou jich miliony po celém světě. A ti všichni mohou Ukrajině pomáhat vítězit. Já a Mark jsme zasvětili své životy Ukrajině. A rozhodně nejde jen o hudbu.