Andělé žánroví... a ti druzí ve Slyšte, lidé!

V pořadu se nesnažíme o vylíčení celé historie českých hudebních cen. To by vydalo na několik pořadů. Měnil se nejen jejich název, ale i podoba ceremoniálu, počet udělovaných ocenění a také výběr hlasujících a způsob hlasování. V hudební akademii, jejíž členové Anděly udělují, se objevovali nejen skuteční odborníci, tdy publicisté nebo redaktoři rádií, kteří se hudbou skutečně profesionálně zabývají, ale také novináři z volnočasových či bulvárních plátků. Diskutabilní byla účast prodavačů hudby, vydavatelů nebo samotných hudebníků. Akademie svůj správný tvar po celou dobu hledala a dodnes hledá. I když se ve většině ročníků hlasovalo korespondenčně, nejnapínavější byly ty momenty, kdy se vyhlašovatelé rozhodli svolat hlasující akademiky na jedno místo a nechat je hlasovat elektronicky v přímém přenosu. Právě toto období, kolem přelomu letopočtu, kdy Akademii populární hudby vedl Michal Horáček, je dodnes odborníky i řadou muzikantů považováno za nejsilnější. V pozdější etapě šla bohužel kvalita slavnostního ceremoniálu dolů a místo hledání opravdu toho nejkvalitnějšího v české hudbě dostávala přednost komerce a show. Přesto i nyní najdeme v takzvaných hlavních cenách hudební akademie světlé chvilky. Třeba opakované označení Dana Bárty jako zpěváka roku je oprávněné a Bártovo nejnovější album Animage si cenu rozhodně zasloužilo.

O žánrových cenách Anděl rozhodují takzvané žánrové komise. Každý hudební žánr má svého garanta, který vybere okruh dalších spolupracovníků – bývá jich 15–20 –, kteří v daném roce zvolí nominované i vítěze ve své kategorii. Výsledkem je mnohem zajímavější, byť dlouho upozaděná část českých hudebních cen. K blýskání na lepší časy došlo až v loňském roce, kdy se žánrové ceny poprvé předávaly v přímém přenosu v pořadu České televize Noc s Andělem. Šlo o ceremoniál důstojný – s účastí většiny nominovaných i garantů jednotlivých cen –, doprovázený živou muzikou. Velkým handicapem však zůstává vysílací čas pořadu, který žánrové ceny de facto udržuje na vedlejší koleji.

Michal Jupp Konečný, který má jako garant na starosti kategorii Folk & country, vzpomíná, že v „pravěku cen“ se to „pytlíkovalo“ všelijak. Konkrétně vysvětluje: „Většinou jsme se na nominaci dohodli v rámci redakce časopisu Folk & country. Když gramofonky nahradili důstojnější andělé šalmajovití, dostalo to celé řád, dvoukolovost, a já sestavoval oficiální tým. Důstojenství žánrové komise nějak stvrzovalo zadané magické číslo 18, tedy půldruha tuctu expertů na folk a na country.“

A kdo tedy o žánrových Anděl například v kategorii Folk & country rozhoduje? Komise za rok 2008 vypadala následovně – za časopis Folk & country Michal Jupp Konečný, Jiří moravský Brabec, Tomáš Hrubý a Vašek Müller, za Proglas Milan Tesař, za Country Radio Miloš Keller, za Český rozhlas Sever Mirek Ošanec, za internetový magazín Folktime Milan Plch, za internetové Rádio Folk Pavel Rada, za Český rozhlas Olomouc Josef Nosek, za internetové Radio Samson Petr Hubacz, dále hudební publicisté Vladimír Vlasák, Jiří Černý a Milan Jablonský a pořadatelé festivalů Josef Grim, Pavel Nenkovský a Milan Kolář. Milan Tesař z Proglasu je současně členem žánrových komisí pro Jazz & blues a pro World music, jejichž garantem je publicista Tomáš Polívka.

Kytarista David Dorůžka, který dostal cenu za album Silently Dawning, přiznává: „Upřímně mě těší, že mé CD dostalo Anděla. Minulý rok vyšlo v Česku několik velmi dobrých jazzových desek, z toho několik mezinárodních spoluprací, na české poměry to byl dost plodný rok, takže jsem příliš nečekal, že to dostanu zrovna já. A mám radost z toho, že se má hudba těší oblibě i u kritiků. Jinak globálně má ta cena samozřejmě význam spíše symbolický, ale na naší malé české scéně snad něco znamená.“

Na otázku, zda se mu zdá postavení žánrových cen přiměřené, Dorůžka odpovídá: „Někdy si říkám, že vlastně můžeme být v naší zemi rádi aspoň za to, že jazz a jiné menšinové žánry mají alespoň určitou omezenou šanci na přežití, neboť v některých zemích na východ od nás je to možná daleko horší a taková hudba tam třeba nemá vůbec žádné místo ani možnosti. Takže lepší alespoň takovéto žánrové ceny než žádné. Jenže když se podívám na jiné země, z těch nám nebližších např. na Polsko, tam mají okrajové žánry daleko silnější pozici v celé kultuře. A říkám si, jak je možné, že jsme tak pozadu a jestli to není ostuda.“ A nejmladší z hudebního rodu Dorůžků dodává: „Podle mě by si žánrové ceny zasloužily mnohem větší zviditelnění. To neříkám proto, že jsem cenu letos dostal já, ale proto, že tu je celá řada hudebníků, kteří by si zasloužili, aby o nich veřejnost více věděla. Ale nevím, jestli hudebníci sami na tomto poli hodně zmůžou. Záleží spíše na veřejnoprávních médiích, kolik tomu poskytnou prostoru. Vzhledem k nynější situaci v České televizi to moc pozitivně nevidím, ale kdo ví, snad se v tomto směru ještě dočkáme radostnějších dnů.“

Vítězem za loňský rok v kategorii World music se stala romská skupina Terne Čhave. Její člen Adam Pospíšil říká: „Ocenění alba More, love! nás rozhodně moc těší, protože u nás asi není možné v nemainstreamovém žánru získat větší hudební cenu. Máme opravdu radost z toho, že jsme uspěli v konkurenci dalších skvělých desek. Pro kapelu Terne Čhave je Anděl důležitý hlavně v tom, že nám dal křídla k dalšímu rozetu. Máme chuť vymýšlet nové věci, zkoušet, připravujeme klip, několik mediálních vystoupení. Určitě začneme brzy pracovat na nové desce, kterou bychom chtěli posunout hranice romské hudby zase o kousek dál.“