Zlatý voči: Genius loci (recenze CD)

Pod názvem Genius loci se skrývá druhé album pražské skupiny Zlatý voči. Autorem většiny skladeb je zpěvák a kytarista Honza Horkel, pouze jedna melodie je převzatá ze sólového repertoáru Pera Gessleho ze skupiny Roxette.

Zlatý voči hrají nekomplikovaný melodický poprock, který by snesl jak rockovější úpravy na velkém koncertě, tak unplugged verze nejen u táboráku (akusticky kapela nedávno vystoupila například ve studiu Proglasu v pořadu Jak se vám líbí). Bohužel stylový rozptyl na albu není příliš velký; převažují obvyklé žánrové postupy a bicí jsou – až na výjimky – spíše jemnější. Z jednotlivých melodií stojí za zmínku úvodní píseň Poslední dotek, na první poslech největší hit alba. Zajímavě vystavěná je skladba Sen s odlišnou melodií zpěvu a doprovodných nástrojů, zapamatovatelný je duet Polštáře a z alba vybočuje také hutnější píseň Řekni mi to.

Zatímco hudební složka nepřekvapí, ale ani neurazí, na textech by Honza Horkel měl ještě pořádně zapracovat. Ve většině textů se Zlatý voči bohužel prezentují nikoli jako průměrná, ale zatím spíše podprůměrná kapela. Ruší četné gramatické rýmy (bojíš/stojíš) i nerýmy (vedou/pletou), fráze („chvíli bejt s ní“), krkolomné konstrukce („jó to holka budeš vidět“), zbytečné natahování slabik („lááááska“). I kdybych nad všemi těmito začátečnickými nešvary přimhouřil oko, neuspokojí mě ani témata textů. Je pravda, že v tomto žánru není třeba vyhledávat a řešit velká moudra, avšak více originálnějších nápadů bych přivítal. Věřím, že Honza Horkel má i jiné starosti než to, že „nikdy nepřestane chtít to, co nemůže mít“ (Nemůžu mít). Nejzajímavější je v tomto ohledu opět Poslední dotek s tématem smrti (mimochodem v tomto žánru je docela odvaha zahájit album písní o konci), i když například Butám a jejich Nad stádem koní se Horkelovo zpracování nevyrovná.

Zlatý voči jsou extrovertní kapela, která ve svých textech bude určitě i nadále spíše řešit vztahy než filozofovat. To samozřejmě není špatně. Jenže písní o lásce nebo zklamání už existuje tolik, že i popová kapela musí vymyslet něco nového, aby zaujala. Hitové melodie a snadno zapamatovatelné refrény bohužel nestačí. Oproti svému prvnímu albu Fantazie udělaly Zlatý voči na druhé desce výrazný pokrok, avšak napotřetí by to chtělo dobrého producenta, který upozorní na textové nešvary a třeba ještě trochu vypomůže s aranžemi. Tato kapela má totiž na víc…

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2008
Žánr: poprock
Celkový čas: 42:31