Zhasni: Na druhém nádvoří (recenze CD)

Zhasni: Na druhém nádvoří (recenze CD)
16. června 2012 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Folkrocková skupina Zhasni z Nového Boru nazvala své druhé album Na druhém nádvoří. Přečtěte si naši recenzi. Jsou klíčem k pochopení obou desek Zhasni skutečně jména Jana Spáleného a Deža Ursinyho? Nebo spíše Karla Markytána a Ivo Viktorina?

Novoborská skupina Zhasni na sebe výrazně upozornila už svým prvním albem Je to tak nutný…, jednou z nejlepších českých nahrávek rok 2009. Od té doby došlo v kapele k velkým změnám: odešla violoncellistka Jana Jiránková, sestavu naopak posílili bratři Leoš a Libor Kropáčkové (bicí a basa) a nedávno ji pro změnu opustila i Irena Vaňková. Původní autorské trio se tak zúžilo na dvojici (Michal Vaněk coby autor hudby i textů, Kuba Horák jako textař) a na post houslisty přibyl David Singer. Ale to předbíháme. Druhé album Na druhém nádvoří skupina natáčela od srpna 2011 do února 2012 ještě s Irenou.

Michal Vaněk (Zhasni) v brněnském Café PráhZatímco první CD vznikalo ve Zlíně-Štípě ve studiu Golden Apple, novinku Zhasni natáčeli v tomtéž městě, ale ve vyhlášeném studiu „V“ ve spolupráci s Ivo Viktorinem. Ten tak na pozici nepsaného producenta vystřídal svého kolegu z AG Fleku Karla Markytána, který Zhasni výrazně asistoval na první desce. Tato výměna na postu „spolupráce na realizaci“ mimochodem koresponduje s jedním zajímavým detailem. V jednom textu na prvním albu Zhasni vystupuje Jan Spálený, člověk, kterého mám spojeného především s bezkonkurenčními textovými příběhy (i když nezpochybňuji silnou hudební složku jeho skladeb). V jedné z nejvýraznějších písní druhého alba (Na cestě od Bejrů) se zpívá o Dežovi Ursinym. U něj naopak, aniž bych zpochybňoval sílu básnických textů jeho spolupracovníka Ivana Štrpky, vnímám na prvním místě netuctovou hudbu. Možná je to jen náhoda, ale právě v důrazu na text, respektive hudbu a aranže vidím hlavní rozdíl mezi oběma deskami Zhasni. A možná je to jen náhoda, ale Karel Markytán je přece v AG Fleku „ten přes texty“, zatímco Ivo Viktorin je známý jako melodik a zvukový perfekcionista.

Ale zpět ke Zhasni. Nové album se mi hodně líbí. Aranže jsou střídmé, přehledné a přitom nápadité (stačí si pozorně poslechnout zhudebněnou Verlainovu báseň Než ti ránem…). Melodie hitové (Na cestě od Bejrů) i nenápadně vlezlé (tři dny mě dnem i nocí pronásledovala píseň Ireny Vaňkové Černá díra, než jsem si uvědomil, odkud ji znám) mají na mladé folkrockové scéně jen málo konkurence. Ovšem tak silné příběhy, jako byly na předchozím albu písně Kastelán, Parcely na Měsíci nebo V mosteckých emauzích, na novince nenacházím.

To samozřejmě neznamená, že by Kuba Horák a Michal Vaněk byli najednou horšími textaři než dřív. Vůbec ne. Jen tentokrát nemám pocit, že by některý z textů byl tak zásadní, že by se měl navždy tesat do pomyslných kamenných dějin českého folku. A přitom se v písních řeší témata globální (V hostelu Vertigo) i osobní (Do stanice Smíření), a to pomocí neotřelých obratů a zajímavých nápadů. I tentokrát je v Kubových verších znát nostalgická nota (Nevyšlapanou – „Dítě co ujíždí na starých saních / Vypadá jako já“), i tentokrát posluchač ocení smysl pro detail („igelitka Billa“ a „spoření u lišky“ – Kombinát). Vlastně každý z textů (včetně kulinářské road movie ze života kapely Na cestě od Bejrů) je nadprůměrný až výborný, chybiček a kostrbatostí je jen pár (asi bych nepoužil spojení „přečíst si na mailu“, „člen NASA“, „se dvouletým zpožděním“ a netuším, co mají být „větry z Dominiku“, snad z karibského ostrova Dominiky?). Dokonce ani častější užívání obecné češtiny mi nevadí („se třiceti přestupama“, „platil by každej sám až na konečný“). Jen mi prostě tentokrát melodie v uších zůstávají déle než slova a stýská se mi po tajemných loukách nad Čingovem a majáku v Nidě z první desky.

Obal je skvostný, po výtvarné stránce originálně řešený a graficky čistší než obal prvního alba. Snad jen sleeve-note Pepy Streichla si zasloužil pohled dobrého češtináře („aby jste“ v češtině neexistuje!). A dobrá zpráva na závěr: S přibývajícími poslechy se mi album líbí čím dál víc, nacházím na něm nová silná místa. A to je myslím největší důkaz toho, jak dobrá je to deska.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2012
Žánr: folkrock
Celkový čas: 37:22

NyníHudební siesta – 2. část
Skladba: Symfonie pro dvě flétny, dva fagoty, dvě horny, smyčce a basso continuo F dur, Wq. 175 - Tempo di menuetto; Autor: Bach Carl Philipp Emanuel; Dirigent: Haenchen Hartmut; Soubor: Cammerorchester Carl Philipp Emanuel Bach
13:30Knihovnička
13:45Dnešek v kalendáři
14:00Písničky pro hezké...
15:00Zprávy Proglasu, počasí
15:05Písně
15:15Jak se vám líbí

John Hinshelwood zpívá Emily Dickinsonovou

hinshelwood_called-backSkotský písničkář John Hinshelwood natočil album zhudebněných básní Emily Diskinsonové.

Regiony

Regiony

Tinitus skupiny Původní Bureš

13-PuvodniBuresChystáme rozhovor se skupinou Původní Bureš o novém albu Tinitus.

Krabice plná Folk Teamu

folk_teamVychází box se sedmi CD brněnské skupiny Folk Team.

Hudební výlet do Belgie

azmari_samaiPoslechněte si s námi přehled aktuální hudby z Belgie.

Trio komorního jazzu

trio_komorniho_jazzuO brněnském Triu komorního jazzu bude v pořadu Jak se vám líbí hovořit Roman Pokorný

Partneři

Harmonie_logo_velke_web