Zdeněk Vřešťál: Číslované album (recenze)

Pouhý rok po výběru svých hitů Do posledního dechu a téměř současně s vánočním albem své kapely Neřež přišel muzikant, písničkář, producent a neúnavný experimentátor Zdeněk Vřešťál se svým druhým sólovým albem. Nehledal pro ně žádný poetický název; zvolil pojmenování popisné a přitom trefné – Číslované album. CD totiž skutečně vyšlo v limitované sérii, každý kousek je vlastnoručně nejen podepsaný, ale také očíslovaný. K recenzi mi posloužila kousek číslo 160 s autorovým podpisem a s věnováním. Už tato drobnost činí z alba zajímavý artefakt. Podepsané a očíslované album si nevypálíte a i když věnování od autora k životu nepotřebujete, přece jen má tento kousek symbolicky větší hodnotu než pár empétrojek v počítači.

Jde sice o Vřešťálův sólový projekt, avšak představí se zde několikrát i ostatní členové Neřež. Nejde jen o bonusový „pozdrav od skupiny Neřež“, půvabnou parodii Červené aerovky Rudolfa Pellara; zpěv Víta Sázavského se objeví ještě ve dvou dalších skladbách, Filip Benešovský si v písni Kolotoč zahrál hned na několik nástrojů a Raven se objevuje tu s klarinetem, onde s akordeonem. Z dalších hostů zasluhuje zmínku především Honza Ponocný, a to nejen jako kytarista, ale i jako aranžér, odborník na beatbox nebo programátor bicích.

Na Číslovaném albu najdete jen málo hitů na první poslech. Zpěvná a chytlavá je sice úvodní Čertovská, znát budete Já s tebou žít nebudu (zde s Ravenovými klarinetovými vyhrávkami), kterou Vřešťál upozorňuje na své „přednerezovské“ začátky, nebo už dříve propagovanou Na koni, ale dál budete muset stražit uši, napínat mozkové závity, zaposlouchávat se a přemýšlet. Vřešťálova sólová tvorba totiž není podbízivě líbivá, pomalé písně vám možná budou připadat na první poslech jednotvárné, marně se budete chytat refrénů. Nakonec však zjistíte, že jistot, kterých se může přidržet, je na albu řada. V Kolotoči, zpočátku klamavě laskavém, zpozorníte při dokonalém dvojhlasu Zdeňka Vřešťála a Víta Sázavského, až vám přestane vadit přílišná pitvořivost. V už zmíněné Na koni, jakoby slepené ze dvou nesourodých částí, se mihne důvěrně známý hlas Marie Rottrové. Na tuto skladbu svým způsobem navazuje Kukátko (také s obrazem filmu), píseň, která by byla kdysi dobře zapadlo do repertoáru Nerezu. Zatímco zde klidnou melodii podbarvuje výrazná basa, u předchozího Orla nápaditější aranže postrádám; výsledek zní až příliš jednoduše, skoro jako školácká etuda, a já marně přemýšlím, zda jde skutečně o negativum.

Pokud hovoříme o jednoduchých melodiích, musím naopak pochválit Lžičku a med, civilní miniaturu plíhalovského typu, po vánočním albu Neřež další důkaz toho, že Zdeněk Vřešťál umí napsat pěknou písničku o nejobyčejnějších věcech. Vokální snímek Ploty zaujme nejen už zmíněným beatboxem, ale především vtipnými slovními hříčkami („bratři mrští Maryšou“).

Jestli jsem tvrdil, že album jako celek na první poslech nepůsobí příliš výrazně a že je třeba se k němu proposlouchat, speciálně to platí o písni Uspávanka. Zpočátku nenápaditá melodie a skrovné, nezajímavé aranže, jenže po chvíli se téma rozvine, Vřešťál předvádí slušný hlasový rozsah a Jan Ponocný coby aranžér z písně nakonec také vykřesal mnohem víc, než bych se zprvu nadál.

A takto vyznívá celé album. Zdánlivě dva tři hity (nesmím zapomenout upozornit na povedený pohřební pochod Náměstek) a vedle nich nezáživné pomalé písně. Jenže i mezi nimi najdete řadu zajímavých momentů: aranžérských, textových i interpretačních. Přesto, že na mě Číslované album stále působí jako poslepované z nesourodých částí, rád se k němu občas vracím.

Vydavatel: Jiný břeh
Rok vydání: 2007
Žánr: folk
Celkový čas: 40:48