VKV: Fialový víkend (recenze CD)

Od svého spíše náhodného vzniku v roce 1981 čekalo brněnské trio VKV na své první album až do roku 2008. Kapela nefungovala intenzivně po celých těch 27 let. Pánové měli své další – zhusta významnější – projekty. Pavla Váněho známe z Progresu, případně Bronzu a v 90. letech coby hudební dramaturg ovlivňoval rozhlasovou scénu na jižní Moravě. Pavel Kopřiva hraje na housle ve Folk Teamu, po revoluci pomohl jako vydavatel na svět mnoha zásadním deskám různých žánrů a stál také u zrodu příjemného Festivalu Slunce ve Strážnici. A renesanční člověk Jiří Vondrák koncertoval, zabýval se šansony prakticky i teoreticky (což vyvrcholilo založením Divadla šansonu v Brně), jako dokumentarista procestoval Evropu a zmapoval písničkářskou scénu za hranicemi (Básníci Evropy) i folkové dění v tuzemsku (Legendy folku a country), psal beletrii (včetně pohádek) a před lety například pozval do Brna Bulata Okudžavu.

Příležitostná kapela, ve které se sejdou takto významné osobnosti, se v odborné hantýrce označuje pojmem superskupina. Problém je, když pánové svou „superskupinu“ beru jako oddechovou činnost a fanoušci od ní naopak čekají zázraky (rovnající se součtu výkonů všech zúčastněných). To je třeba říct hned na úvod, protože VKV jako trio nedosahují významu Folk Teamu, Progresu ani třeba Vondrákových publicistických a oragnizátorských aktivit. Jde o volné sdružení, ve kterém každý z členů zkouší hrát trochu jinak než v domovských projektech a jehož cílem není dělat umění za každou cenu. Proto si zde nezpěvák Kopřiva může dovolit zapět (Sbohem a nemávej), proto se mohou na jednom albu objevit písně velmi kolísavé úrovně: od skvostných až po téměř zbytečné.

První album VKV vzniklo na koncertě v brněnské Staré Pekárně. I to je příznačné: kapela po téměř 30 let existovala především jako občasná koncertní zajímavost a na pódiu jí to sluší nejvíc. Pánové jsou po těch mnoha letech sehraní, znají se a tleskající publikum na dosah (Pekárna je velmi malý, a proto útulný klub) je vybičovalo ke slušnému výkonu. Na druhou stranu mohli předvádět pouze to, na co společně mají. A tak posluchač z alba Fialový víkend zjistí, že zatímco Pavel Váně je opravdu jedním z nejlepších zpěváků, jaké Brno má, Vondrákova síla spočívá možná v důvěryhodnosti, ale ne v barvě a originalitě hlasu. Na albu se střídají poetické texty, které si zaslouží několikerý důkladný poslech (Neruš), se slokami, které omrzí napodruhé (Kocovina). Některé průměrné pasáže zachraňuje skvěle zahraná kytara (V hospodě), jinde písni ke gradaci pomohou perkuse hostujícího Stanislava Plisky (Písnička o zlatém šatu), flétna Jiřího Vondráka (Štěstí) nebo bluesová harmonika (Fialový víkend).

VKV je sice – vzhledem k základnímu nástrojovému obsazení (dvě akustické kytary a housle) – možné považovat za folkové trio, avšak na albu najdeme spoustu odkazů jinam: k akustickému rocku (V hospodě), k reggae (Hladový muž) a v dobré třetině písní k blues. Stylově nejrozmanitější skladbou je zhudebněná čínská poezie Písnička o zlatém šatu s odkazy na moravský folklór (vlaštověnka), s už zmíněnými africkými perkusemi a kytarami ve stylu blues či akustického bigbítu. Mimochodem nejen zde si všimnete, že každá z kytar má v kapele svou důležitou roli.

Repertoár VKV je částečně původní, částečně odkazuje k domovským kapelám zúčastněných muzikantů (Píseň o jablku od Progresu, Barvy od dua Vondrák–Bodlák). Vedle všech tří interpretů (přičemž Kopřiva je zastoupen spíše symbolicky) se na jednotlivých písních autorsky podíleli například Ivan Huvar z Folk Teamu či Petr Ulrych (po jednom textu) nebo už zmíněný Vondrákův kolega Bodlák.

Koncertní CD Fialový víkend je příjemným dokumentem o superskupině, která se na brněnské scéně občas vynoří a kterou by byla škoda úplně ignorovat. Platí sice, že Folk Team či Progres (a věřím, že i Divadlo šansonu) v historii brněnské scény znamenají nesouměřitelně víc, avšak pánové se ve VKV dobře baví a jejich společná produkce rozhodně není zbytečná a prázdná.

Rok vydání: 2008
Vydavatel: Indies Happy Trails
Žánr: folk
Celkový čas: 64:05