VeKa: Bůh je síla má

Rok vydání: 2005
Vydavatel: Rosa Music
Žánr: schola/folkrock
Celkový čas: 56:59

Druhé studiové a celkově třetí album připravila pro své příznivce VeKa neboli Vesmírná kapela, skupina mladých muzikantů a zpěváků z královéhradecké diecéze. Posláním VeKy je mnohem víc doprovázení bohoslužeb a křesťanských setkání než samostatná autorská a koncertní činnost a tomu je přizpůsobena dramaturgie alba. Vedle duchovních písní vhodných k různým částem roku, k různým příležitostem a různým částem liturgie zde najdeme i původní ordinarium. Pokud snad VeKu ještě neznáte a měli byste chuť album odzívnout s konstatováním "další schola", udělali byste chybu. Album Bůh je síla má totiž v rámci svého žánru nabízí zajímavá překvapení.

Na interpretaci křesťanských skupin "scholoidního" typu mi vždycky nejvíc vadily unylé dívčí vokály a přehnané snahy o zpěv ve vyšších polohách. Ani VeKa není tohoto nešvaru ušetřena, o čemž se můžete přesvědčit například ve Svatební. Zatímco hlas Petra Šabaky působí v tomto případě jistě (na rozdíl od úvodu Haleluja zpívej, kde je znát jistá stylizace), Anička Chasáková zvláště v dvojhlase působí nepřirozeně. Je to škoda, protože jinak je tato autorská píseň letošního novokněze Šabaky velmi příjemná. Když už jsem zmínil jazzovou Haleluja zpívej, tak i v ní mi vadí dívčí vokály, tentokrát sborové. Nicméně není to u VeKy pravidlo. Například v Kyrie nebo v Beránku Boží jsou sbory velmi pěkné, stejně jako v závěrečné Osvoboď nás pravdou.

Jestliže tedy VeKa kolísavou úrovní zpěvu připomíná spoustu dalších amatérských křesťanských kapel, vymyká se jim nápaditými aranžemi. Aniž by vybočovala z obecně přijatelných mantinelů žánru, nabízí posluchači pestrou žánrovou všehochuť. O jazzově zabarvené Haleluja zpívej jsem se už zmínil, osvěžujícím nápadem je také svižné county Nestarejte se příliš. (O tom, že duchovní písně lze ve stylu country interpretovat opravdu vkusně a nápaditě, mě před několika dny v Mohelnici mimochodem přesvědčila také skupina Alibaba.)

V nástrojovém obsazení VeKy najdeme vše potřebné od kytar a kláves přes flétny až po hoboj, tenorový saxofon, trubku nebo smyčce. Pěkně znějí zvláště housle v Kyrie, zobcová flétna hned v několika písních (např. Možná už brzy se vrátíš) a mým uší zvlášť lahodí hoboj v Osvoboď nás pravdou. Bicí nástroje většinou slouží skladbě jako celku. Zatímco v Beránku Boží hrají pouze roli metronomu, v následujícím svižném Propuštění lidu evokují rokenrolový rytmus (mše končí, jděme tančit, jako by nám vzkazovaly).

U kapel typu VeKy - vzhledem k jejich poslání - by nebylo vhodné hodnotit kvalitu repertoáru. Vzhledem k jasným omezením liturgické hudby a vůbec duchovních písní nemůžeme očekávat zvlášť invenční témata nebo výrazné básnické obraty. V tomto směru mi tedy nezbývá než konstatovat, že zvolené písně (v drtivé většině převzaté) představují ve svém žánru spíše mírný nadprůměr, i když ani tentokrát se zcela nevyhneme obráceným přízvukům nebo zbytečnému protahování krátkých slabik (žiivot v Kyrie - Toronto 2002).

Album se natáčelo v pražském studiu Good Day Records, které je vyhlášené především v oblasti bluegrassu a folku. Přiznávám, že zvuku této desky jsem přicházel na chuť hodně dlouho a - i když mu nedokážu vytknout nic konkrétního - nejsem s ním úplně spokojený. Jako by se zde jinak vynikající zvukař Jirka Mašek snažil najít nějaký kompromis mezi nazvučením početné "scholy" a snahou kapely napodobit různé žánry od country přes jazz po rock.

Celkové hodnocení? Album s příjemnými překvapeními zvláště v aranžích a s několika drobnými nedostatky přesně tam, kde to u křesťanských kapel podvědomě čekáme. Prostor pro zlepšování zde tedy je, avšak své místo na naší scéně VeKa důstojně obhájila. A pokud jste třeba byli na některém setkání, které Vesmírná kapela svým zpěvem doprovázela, bude pro vás toto CD mít hodnotu ještě mnohem větší. Naživo ve společenství stejně naladěných lidí to totiž musí fungovat ještě mnohem lépe než z reprobeden.