The Odd Gifts: Migrant Songs (recenze CD)

Písně migrantů nebo také Migrující písně. Oběma těmito způsoby můžeme přeložit název nového alba skupiny The Odd Gifts v čele s Ondřejem Galuškou. Vystudovaný filosof a dlouholetý trombonista a kytarista skupiny Eggnoise nabízí prostřednictvím kolekce písní svůj pohled na problematiku migrace. Neomezuje se na evropský pohled ani na počátek 21. století. Namísto moralizování se snaží hovořit ústy migrantů. V některých písních dokonce doslova.

Písňové texty na albu Migrant Songs o (často nedobrovolném) stěhování a přesouvání z místa na místo pojednávají nejčastěji v první nebo druhé osobě. „Vyšli jsme z pokojů, vyrazili směrem k obzoru,“ začíná první píseň Modlitba a na ni navazuje následující s názvem Mimina v inkubátorech: „Jdi vstříc místu, kde se potkává strach ze smrti a láska k životu.“ Celé pásmo pak končí písní Dar druhého: „Stěhujeme se z města do města, ze země do země, z verše do verše. A taková je podoba dnešního světa. Snad se v něm naučíme nějak žít.“ Jazykem alba je angličtina, což souvisí nejen s námětem, ale také s hosty, které si Galuška do jednotlivých skladeb přizval. Jsou mezi nimi totiž v Česku působící angličtí písničkáři Justin Lavash, Alasdair Bouch a James Harries nebo guinejská tanečnice a zpěvačka Bijou Camara, tedy „imigranti“, kteří už léta obohacují českou kulturu.

Hudebně se album pohybuje na pomezí rocku a folku s občasnými přesahy k blues a hned úvodní skladba Prayer svým stylem připomíná rockovější skladby kanadského písničkáře Neila Younga – jako by autor chtěl tímto odkazem připomenout, že i hudební styly migrují a dostávají se k nám přes oceán. Ostatně vtipným střípkem do mozaiky písní o migrantech je skladba 1892 o Antonínu Dvořákovi, který odplul do Nového světa a vzal si s sebou dvě děti, zatímco čtyři nechal doma.

Že hudbu nejen provozuje, ale že o ní přemýšlí, dokázal Ondřej Galuška před půl rokem vydáním filosofické knihy Tělo hudby. Nyní se jako člověk velkého kulturního rozhledu představuje v textech svých nových písní. Odkazy na medvídka Pú („V tomhle domě není nic než láska a spižírna je plná sklenic od marmelád“) ani paralela s nemluvňaty v inkubátorech („Tápeme potmě, jako bychom teprve přicházeli na svět“) nejsou samoúčelné. Prostřednictvím písňových textů autor upozorňuje na utrpení druhých, kterého jsme v současné době svědky a před kterým utíkáme, místo abychom se mu postavili čelem a pomohli. Migrant Songs jsou albem o tom, že migrace je odpradávna součástí lidského pachtění na této planetě. To změníme stěží, ale život jednotlivých osob, které na cestě strádají, k lepšímu změnit můžeme. V písni Dar druhého Ondřej Galuška nakonec promlouvá sám za sebe. „Jsem v šoku z reakcí lidí a volání po krvi. Jak všichni jsou za jedno, jak rychle odsuzují. A všechnu sílu mi bere nedostatek snahy o porozumění. Raději se přikloním k těm, kdo mají odvahu nahlas říct: Tohle místo je dost velké, je dost velké pro všechny.“

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2016
Žánr: rock
Celkový čas: 52:32

http://bandzone.cz/ondrejgaluska

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)