Terebint: Ze džbánu

O druhém albu brněnského Terebintu (i o kapele samotné) se něco málo dozvíme už při poslechu úvodní skladby O krok dál. Zatímco druzí volí pro úvod desky často rychlou (a krátkou) vypalovačku, která má za úkol zaujmout na první poslech, Terebint začíná nejdelší, téměř šestiminutovou baladou. Kdyby mě nerušily časté gramatické rýmy (zbývá/neubývá, den/sen, zmůžou/můžou), řekl bych, že jde o solidně zahraný folk bez větších festivalových ambicí. Prostě kapela se slušnou úrovní, za kterou se nemusí stydět; jenže takových procházejí jen konkurzem Zahrady každoročně desítky...

Mnohem výraznější je druhá píseň Andělé. Stále zůstáváme v pomalém tempu (nic zběsilého na celém albu nenajdete a s přivřenýma očima by se za rychlejší daly označit jen tři písně), avšak melodie refrénu už si přímo říká o to, abyste si ji zapamatovali. Autorka Petra Eliášová se v této skladbě obešla úplně bez rýmů a asonance jako zazděných/podoby ve spojení se zmíněnou silnou melodií a se sehranými sbory (silnou stránkou Terebintu) vůbec neznějí špatně.

Posloucháme dál. Trojka Džbán je zatím nejrychlejší, nejhitovější a nejlépe zaranžovaná skladba. Následuje Lístek, přes pokusy o silovější zpěv opět volnější píseň, a po ní velmi pěkná Beze jména s pěkným konkrétním veršem ("dlouho jsem stál na blatech a sám") v závěru abstraktního textu. Když už jsme u textů, měl bych prozradit, že Terebint je kapela křesťanská a že se vyznání jejích členů v písních odráží. Pokud se však (jste-li bez vyznání) smíříte s úpravou žalmu (Šedesátpětcelýchpět), s příliš jednoznačným Tradicionálem a s občasným nadměrným výskytem zájmena Ty (míněn je Bůh) ve většíně písní, nemusely by vám texty kapely vyloženě vadit. Pro mne osobně (jako křesťana) jsou texty Terebintu sympatické tím, že propojují duchovní prvek s řadou dalších zajímavých reálií. S kapelou se dostanu třeba na Ostrov fíků (což je velmi silná píseň) nebo do stínu oliv (Ve stínu oliv), což jsou samozřejmě narážky na biblické reálie, které však mohou působit zajímavě i proto, že jinak se na naší folkové scéně zpívá spíše o sosnách nebo jabloních než o zmíněných dřevinách.

Vrcholem alba je podle mne závěrečná píseň Rytíři. Melodie je v tomto případě opravdu hitová, text je pěkný, s jakoby historickou tematikou, i když v neposlední řadě zde zůstává přítomen důležitý duchovní prvek. Ale na druhou stranu - pokud chcete, vnímejte tu baladu prostě jako skladbu o lásce rytířů k jejich panovníkovi.

Muzikanti z Terebintu dokázali, že dovedou napsat silné písně a že je (možná ještě lépe) dokážou interpretovat. Po muzikantské stránce je album myslím bez problémů, po pěvecké (i když ne všechny hlasy jsou stejně výrazné a zajímavé) také a zvuk ze studia TWR je také velmi solidní. Celkově velmi dobrá práce - s přihlédnutím k tomu, že jde o mladou kapelu, na našich festivalech zatím nepříliš ostřílenou. Jenže má Terebint vůbec ambice představovat se na velkých akcích?