Szidi Tobias: Jolanka (recenze CD)

Tři roky po vánočně-zimní kolekci Ať se dobré děje připravila slovenská šansoniérka Szidi Tobias pro své fanoušky nové album, nazvané podle zpěvaččiny matky Jolanka. Náladou a především pestrostí vyjadřovacích prostředků novinka navazuje na předchozí desku. Najdeme zde pokračování vánoční tematiky (Přání) a v poslední písni Nech sa deje, čo sa deje možná narážku na titul předchozího alba, možná navázání na rytmickou píseň Tabák, pilka. Jinak se ovšem škála témat otevírá – směrem k létu a podzimu (To z nebe káně) a vůbec k celému roku (Štyri besné psiská jako metafora střídání ročních dob), k námětům autobiografickým (Tvrdohlavá, Divá ruža) i rodinným. Právě maďarské vyznání mamince – Édesanyám – je vůbec první autorský text, který Szidi Tobias kdy zařadila na své album. Novinkou je také spolupráce s Milanem Lasicou (text skladby Za lásku, který věnoval své švagrové Emílii Vášáryové). Jinak je autorem textů opět zpěvaččin manžel Peter Lipovský a hudbu složil její dlouholetý spolupracovník Milan Vyskočko Vyskočáni.

Vedle veršů, které zaujmou po formální i obsahové stránce, je třeba vyzdvihnout především práci s aranžemi – i v tom album navazuje na zpěvaččiny starší projekty v čele s vánoční deskou. Počítáme-li i členy smyčcového orchestru a tři sboristky, doprovodilo Szidi Tobias ve studiu dvacet šest hudebníků a vokalistek. Vyskočániho klavír není tentokrát tak dominantním nástrojem jako na předchozí kolekci, nicméně stále hraje důležitou roli. Základ kapely dále tvoří akordeonista Milan Osadský, kytarista Martin Zajko, kontrabasista Martin Gašpar a bubeník Marcel Buntaj. Nepřeslechnutelné jsou perkuse Igora Ajdžiho Saba, saxofon Richarda Šimurky (například Štyri besné psiská) a trubka Samuela Šimka. Z epizodních rolí je třeba zmínit tubu Nikolaje Kanišáka (Ušla by som), cimbál Marcela Comendanta a housle Stana Palúcha (Édesanyám) nebo kazu Milana Vyskočániho, které báječně ladí k chraplavému sólovému hlasu v tangu Hát, to je taký…

Vedle barev nástrojů stojí za pozornost i pestrost rytmická. Na albu se střídají balady (lidovou melodikou ovlivněná Édesanyám), už zmíněné tango (Hát, to je taký…), hra na čardáš (Štyri besné psiská) i náznak swingu (cirkusově rozverná Ušla by som). Celek je vzácně vyvážený a především vzdálený jakýmkoli klišé. Ve vánoční písni Přání hraje akordeon jazzově, zatímco saxofon v Ušla by som připomíná svým odlehčeným tónem spíše najazzový klarinet.

Vedle slovenštiny a maďarštiny se na albu opět objevuje i čeština. Konkrétně „česká“ píseň na jeden rým To z nebe káně o tom, že „když neměli jsme nic, že jsme měli více“ patří k vrcholům alba. A to i přes chybně použitý přechodník („nad tím vším teď stojím, nevěříce“ – má být „nevěříc“, což by se ovšem nerýmovalo). Ve slovenských textech se pak Peter Lipovský představuje jako skutečný básník, který dokáže skvěle propojit obsah (ten je u písní v podání Szidi Tobias klíčový) s libozvučností slov a s rytmem jazyka (Nech sa deje). Nevadí pak ani méně dokonalé rýmy („reťazí/neťaží“), nepravidelnosti verše celku naopak pomáhají.

Písně na albu sice netvoří semknutý celek, ale přesto doporučuji poslouchat album kontinuálně, od začátku („Pristúpte smelí! Bližšie! Ku mne!“) až do rozverného konce („Tak sa mi žiť ľúbi“). K tomu si můžete prohlížet mimořádně zdařilý obal s kolážemi z fotografií a fragmentů slavných obrazů a dalších výtvarných artefaktů. Ilustrace neubírají nic z posluchačovy fantazie, ale nabízejí pomůcku k možným – nikoli jediným – výkladům jednotlivých písní i alba jako celku.

Vydavatel: Pavian records
Rok vydání: 2014
Žánr: šansony
Celkový čas: 41:43