Rendez-vous s Magdalenou Brožkovou

Rok vydání: 2004
Vydavatel: Jiří Mašek - Good Day Records
Žánr: folk
Celkový čas: 41:59

Byla nebyla jedna severočeská kapela, která se dlouho nemohla najít. Hledala nejen správný zvuk, ale i název: Není to tak dávno, co se z Marigoldu přejmenovala na Rendez-vous. O kousek dál, i když také na severu Čech, žila byla jedna písničkářka. Ostřílená úspěchy na dětských festivalech začala Magda Brožková soutěžit na Portách a i tam se jí dařilo. Prbojovala se do finále Zahrady písničkářů, natočila album se studiovou kapelou, účastnila se se dvěma kolegyněmi kostýmního projektu Ježibabinec, avšak stále hledala nějaké další cesty. A tak si dala rendez-vous s výše zmíněnou kapelou. Nebo si kapela dala rendez-vous s Magdalenou Brožkovou?

Ať to bylo jakkoli, jisté je, že cesty kapely a písničkářky se spojily a že výsledkem je 11 písniček (dvanáctá, bonus, je ukázkou Magdina sólového vystupování na festivalech). Záměrně píšu "písniček" a ne třeba "skladeb". Zdá se mi totiž, že o písničku zde šlo v první řadě. Pravidelné schéma sloka-refrén, silné a zapamatovatelné melodie (Poslední věta), nekomplikované a přitom - až na výjimky - netuctové texty. Žádné experimenty, žádná alternativa, žádné velké umění, avšak solidní písničky. To nabízejí Rendez-vous s Magdou od začátku až do konce alba.

Co mě zaujalo na první poslech, byl pěkný a dospěle znějící hlas zpěvačky, která teprve před pár lety přestala jezdit na dětské festivaly. V písni Písečný hlas o počítání oveček zní - samozřejmě vlivem textu - až maminkovsky. Magda velmi pečlivě vyslovuje (nestandardnosti jako dohromady vyslovené "fočích" jsou opravdu výjimečné), dodržuje délky slabik, dokáže být pocitová a vypravěčská zároveň (Jedna z vin). Výrazem a silou hlasu se jí z kolegyň mladých písničkářek vyrovná snad pouze Tereza Terčová, avšak každá z nich je jiná (zatímco Tereza na své hlasivky spíše "tlačí", Magda svůj hlas "pokládá" na zpívané téma).

Folkrocková kapela za Magdinými zády šlape skvěle, avšak ve většině písní tvoří pouze solidní doprovod. Sytý zpěv ji převálcuje tak, že si na začátku poslední skladby ani nevšimnete, že bicí a basa zmizely. Hru aranží (například střídání akustičtějších a rockovějších pasáží) postřehnete až při pozorném poslechu.

Kvalita textů na albu je kolísavá. Milá je píseň Poslední věta s narážkou na Magdino první album ("za krajem slunečnic"), za pozornost rozhodně stojí "ženské road-movie" Silnice, pěkný je Jihozápad a tematicky zajímavá je zřejmě velmi osobní Poslední z vin (s odkazy na rodný Turnov). Zdržím se ještě u dvou textařských vkladů pánů z kapely. Zatímco Vávrův Sonet - pominu-li chyby v přízvucích ("vloŽIly") je prostý a přitom nápaditý ("dolej číši kdo umí - umí / i když už baré nezvládneš"), Blahoutovo Málo mě znáš mi přijde tuctové jako drtivá většina popových písniček o lásce. Já vím, že o vztahu dvou lidí nemůže psát každý jako Shakespeare, ale "Málo mě znáš / když ráno vstávám / na kafe dávám / málo mě znáš" (s následnými gramatickými rýmy vracím/ztrácím nebo učí/mučí) mi opravdu přijde hodně slabé. (Jen pro úplnost doplňuji, že v obou zmiňovaných písních zpívají sóla jejich autoři.)

Jak tedy dopadlo Rendez-vous s Magdalenou Brožkovou? Podle mého soudu velmi slušně, pakliže nečekáme víc než "solidní písničky". Písničky, které si po několikerém poslechu budete zpívat také. Písničky zazpívané tak, že by Magdě mohla Aneta Langerová (přes všechny sympatie, které k její desce mám) závidět. A když se opravdu proposloucháte až na samý konec a uslyšíte potlesk za bonusovou skladbou, budete se možná chtít ke stovkám fanoušků z ústecké Porty připojit.