Ready Kirken: Asi se něco děje

Skupina Ready Kirken se nedávno rozpadla. Přesněji: Sólový zpěvák Michal Hrůza dostal výpověď od svých spoluhráčů a nyní pokračuje se sólovým projektem. To nás však v tuto chvíli nezajímá. S několikaměsíčním odstupem se chci věnovat poslednímu albu, které po sobě Ready Kirken v čele s Hrůzou nechali. Deska se jmenuje příznačně Asi se něco děje a vydavatel ji vybavil výraznou přelepkou "Obsahuje hit No. 1 - 1+1".

Nemám vůbec nic proti melodickému kytarovému poprocku, který Ready Kirken hráli. Ani zmíněná hitová píseň 1+1 není sama o sobě špatná, jakkoli je jednoduchá a neinvenční. Problém je v tom, že preference prvního singlu ze strany vydavatele i médií byla tak výrazná, že pro řadu posluchačů Rady Kirken rovná se "Někde si najdu malej byt...". Přitom má kapela na desce minimálně tři až čtyři další potenciální hity a spoustu dalšího kvalitativně vyrovnaného materiálu.

Když říkám "kvalitativně vyrovnaného", nemyslím tím samozřejmě "kvalitního" ve smyslu "invenčního". Michalu Hrůzovi jako autorovi jde zřejmě v první řadě o to, aby složil jednoduchou, snadnou zapamatovatelnou písničku. Svědčí o tom pravidelný tepavý rytmus zmíněného hitu 1+1 nebo hudební složka další výrazné písně, Racka. Ta stojí především na Hrůzově zajímavém zpěvu (mírně ochraptělý s dobrou intonací) a doprovod by vlastně mohl být jakýkoli. Hrůzův hlas na mne mimochodem velmi příjemně působí i v dalších písních, například ve Stopy zahladím.

Pokud se jako posluchač smířím s hudbou, která nepřináší nic nového a je jenom "prostě příjemná", mohou mi stále vadit banální texty. Jasně, v tomto žánru jsou banality normou, ale Michal Hrůza se jako textař netají přímou literární inspirací (Racek i další písně na albu) a už proto by se mohl a měl oprostit od klišé. Nemyslím tím klišé obsahová, ale formální. Věta "Za všechno v životě se platí" (Racek) je příliš moralizující a slogan "Ale kdo to má tak jako já" (Malý limonádový Joe) je zcela prázdný, a přesto na něm celá píseň stojí. Banalitu textu Skrývám i některých dalších navíc umocňuje hyperkorektní výslovnost ("co JSEM kdysi chtěl").

Poslední album Ready Kirken s Michal Hrůzou není ani dobré, ani špatné. Je někde uprostřed. Záleží na posluchači, zda dává přednost příjemným písničkovým melodiím, dobrému zpěvákovu hlasu a občas probleskujícím dobrým nápadům v textech. Někomu jinému však mohou vadit časté banality hudební i textové a především nedostatek originality. Sám si Ready Kirken rád občas poslechnu, ale že bych je vyhledával...