Psalteria: Balabile

19. června 2006 Recenze, World music Autor: Milan Tesař

Když se řekne dívčí vícehlasy a world music, zřejmě vás napadnou dvě kapely – finská Värttinä a české Triny. V obou případech doprovázejí zpěvačky muzikanti-muži a v obou případech se soubor soustřeďuje především na písně v jednom jazyce – Värttinä v rodné finštině a Triny v romštině (ačkoli Romka je ve skupině jenom jedna). Pražská Psalteria je také tvořena několika (konkrétně čtyřmi) zpívajícími ženami, které doprovází muzikanti-muži (na albu se hostů vystřídá celkem sedm). Na rozdíl od obou zmíněných souborů však členky Psalterie také samy hrají: Kateřina Augustinová ovládá drnkací cistru a smyčcovou fidulu, Eva Žídková hraje na buben davul a Karla Mateásko na flétny, klarinet, šalmaje a chalumeaux.

Rok vydání: 2006
Vydavatel: Black Point
Žánr: world music/lidové písně
Celkový čas: 44:11

Když se řekne dívčí vícehlasy a world music, zřejmě vás napadnou dvě kapely - finská Värttinä a české Triny. V obou případech doprovázejí zpěvačky muzikanti-muži a v obou případech se soubor soustřeďuje především na písně v jednom jazyce - Värttinä v rodné finštině a Triny v romštině (ačkoli Romka je ve skupině jenom jedna). Pražská Psalteria je také tvořena několika (konkrétně čtyřmi) zpívajícími ženami, které doprovází muzikanti-muži (na albu se hostů vystřídá celkem sedm). Na rozdíl od obou zmíněných souborů však členky Psalterie také samy hrají: Kateřina Augustinová ovládá drnkací cistru a smyčcovou fidulu, Eva Žídková hraje na buben davul a Karla Mateásko na flétny, klarinet, šalmaje a chalumeaux. A pak je tu ještě jeden rozdíl: Repertoár Pražanek je eklektický - na novém albu Balabile zpívají lidové písně několika evropských národů.

Český folklór pro Psalterii zřejmě není dostatečně atraktivní: není v něm tolik melodických ozdob a tolik prostoru pro zajímavé harmonie jako ve folklóru moravském, který se na desce v jednom případě objevuje. Já bysem zpjívala stojí právě na vokálních ornamentech a na souzvuku obou historických strunných nástrojů - fiduly a cistry. V doprovodném instrumentáři se objevuje také orientální tamburína riqq, která podtrhuje "východní" interpretaci skladby. Instrumentace polské písně Świeci miesiąc świeci (s akordeonem) se mimochodem českému folklóru blíží mnohem víc.

Makedonci a Bulhaři jsou sice také Slované, avšak jejich folklór má mnohem víc styčných prvků s písněmi tureckými než českými. Zejména rytmus i harmonie makedonské Nazad, nazad, mome Kalino Malou Asii skutečně velmi evokuje, zatímco v Jovano, Jovanke slyším jihoslovanskou mollovou melodiku. Zajímavou kapitolou je veselá bulharská Aj da idem Jano, ve které mi zpěv Psalterie asi nejvíc připomíná právě finskou Värttinä.

Mimochodem i finský příspěvek se na album dostal. Píseň Oi dai má nejkratší název a jeden z nejzajímavějších hudebních doprovodů na albu. I když i v tomto případě se jedná - s výjimkou baskytary - výhradně o akustické nástroje, dokázal bych si tuto skladbu docela dobře představit i s naprogramovaným downtempovým doprovodem. Prostě taková "alternativní world music".

Renesanční písně Spirituál kvintetu připomíná francouzská balada Je suis la mort des hommes s doprovodem cistry, fléten a šalmaje, postavená na (v tomto případě pro nás nikoli tak exotickém) dvojhlasu. I když přiznávám, že položení hlasu o oktávu níž by mým uším lahodilo o něco víc, jedná se o jednu z nejkrásnějších melodií alba.

Vedle jazyků, jako je portugalštině blízká galicijština (Tua nai é meiga) nebo tvrdá švédština (Herr Mannerlig), zní jako jistota angličtina v irské Monday Morning. A povědomá je i melodie: Jako by v nás Češích opravdu byl kus starého keltství a jako by nám folklór zeleného ostrova byl opravdu hodně blízký. Zdánlivé známosti napomáhá i nástrojové obsazení - klasickou kytaru a zobcovou flétnu přece jen slýcháme docela často.

Balabile není první české CD, které obsahuje folklórní průřez celou Evropou. O něco podobného se pokusili například královéhradečtí Kantoři na svém nedávném vánočním albu, avšak ti písně anglické, bretonské i polské přeložili do češtiny a oblékli je do jednotného kabátku. Psalteria nejen zachovala původní jazyky (včetně historické podoby a nářečních podob), ale za pomoci hostů a několika exotických nástrojů se pokouší navodit i po aranžérské stránce zdání autentičnosti. Odborník na folklór každé ze zastoupených oblastí by jistě našel v (jinak bezchybné a čisté) interpretaci odchylky od originálů a zřejmě by upozornil na autorskou licenci v aranžích. Stejně tak by Švéd či Španěl určitě poznal, že písně nezpívají rodilé mluvčí, stejně jako i já slyším český přízvuk v angličtině a francouzštině. Balabile ale nechce být autentickým zpracováním folklóru. Balabile je výpovědí o jedné dobré české kapele, která chce svým krajanům ukázat, jak pestrá je tradiční hudba napříč Evropou a jak vedle známého Irska a Balkánu znějí písně méně vytěžených oblasti. Vznikla tak velmi příjemná a barevná deska.

(Psáno pro časopis Folk & country.)

John Hinshelwood zpívá Emily Dickinsonovou

hinshelwood_called-backSkotský písničkář John Hinshelwood natočil album zhudebněných básní Emily Diskinsonové.

Regiony

Regiony

Tinitus skupiny Původní Bureš

13-PuvodniBuresChystáme rozhovor se skupinou Původní Bureš o novém albu Tinitus.

Krabice plná Folk Teamu

folk_teamVychází box se sedmi CD brněnské skupiny Folk Team.

Hudební výlet do Belgie

azmari_samaiPoslechněte si s námi přehled aktuální hudby z Belgie.

Trio komorního jazzu

trio_komorniho_jazzuO brněnském Triu komorního jazzu bude v pořadu Jak se vám líbí hovořit Roman Pokorný

Partneři

Harmonie_logo_velke_web