Poutníci: Pláč a smích

Poutníci jsou legenda. Málokdo u nás tuto kapelu nezná. Jenže většině populace se hned v závěsu za označením souboru vybaví slova Křesťan, Panenka, případně Až uslyším hvízdání. A taky slovo bluegrass (i když dotyčný ani nemusí vědět, co se za ním skrývá)... Jenže pravověrní bluegrassisté (i uvnitř Poutníků) tuto kapelu za bluegrassovou nepovažují... Robert Křesťan od dob Panenky už dvakrát změnil kapelu... A i když Panenku Poutníci hrávají na svých koncertech rozhodně raději než její autor, přece jen by se asi raději zapsali do povědomí i novějšími písněmi... A mimochodem Poutníci sice jsou legenda, ale legenda omlazená, dravá a snad stále ještě perspektivní...

Pláč a smích je desáté CD této kapely, jejíž členové dnes žijí rozptýleni po celé naší republice. Kapela se zde pokouší jednak splatit pár starých dluhů svým věrným fanouškům (například Smích a pláč, stará skladba Roberta Křesťana, která dosud nevyšla na žádném CD), ale většinu desky tvoří novinky. O tom, že Poutníci neustrnuli v jediném žánru, svědčí dvě písně převzaté od písničkáře Jiřího Smrže. Ovšem třeba i skladba kontrabasisty a kapelníka Jiřího Poly Ona a on zní spíše jako folk hraný na bluegrassové nástroje než jako bluegrass. Obecně potom platí, že novější písně jsou folkovější, starší grassovější.

Zařazení Smržových skladeb (Led trhá břeh, Jedna za všechny) album velmi zpestřuje, obě písně patří k vrcholům kolekce. Jenže zároveň představují dvousečnou zbraň. V porovnání s brilatntními básnickými obrazy rozervaného píseckého písničkáře-filozofa znějí zvláště texty Jiřího Poly chudě. Nejsou špatné, avšak jsou standardní. Při poslechu duetu Vousatej chlap (spoluautorem textu je Petr Brandejs) přemýšlím, zda v té písni správně slyším několik možných významů, nebo zda náhodou není úplně o ničem. Ona a on má na můj vkus příliš mnoho gramatických rýmů a nezvučných asonancí (vzal/znal, stvořil/propil, zbyl/skryl; u rýmu zní "Máchův máj / zavání háj" pak doufám, že jde o vtípek). O třídu výše vyčuhuje závěrečný Altán, výrazně hitová píseň, ale u ní se zase na textu spolupodílel zkušený Josef Prudil.

Hudební složka je na výborné úrovni. Instrumentalisté Petr Brandejs (banjo), Honza Máca (kytara), Jirka Mach (mandolína, housle) přinesli do kapely svěží vítr. A aby klišé nebylo málo, služebně nejmladší Jirka má hlas jak zvon. Ale vážně: Usedlé hlasy pánů Poly a Kaliny jako by posluchačům sdělovaly: My jsme legenda, k nám měj respekt. - Jenže Jiří, který je ve svých sólových partech předčí, signalizuje: My Poutníci máme větší hlasový rozsah, než tušíš. Náš projev je barevnější, než sis možná myslel. A zdaleka nejsou všechny naše písničky stejné. - A mimochodem u Altánu mám svatokrádežný pocit, že Křesťan by to lépe než Mach nezazpíval.

Album Pláč a smích - možná tím, že je sestaveno z písní různého původu a různé doby vzniku (včetně úpravy Mozartova Rondo alla turca) - nepůsobí jako celek příliš konzistentně. Střídají se na něm místa vynikající s průměrnými. V souhrnu je však celek velmi slušný. A i když v uších fanoušků (i kritiky) album sotva překoná legendární první desku kapely, stydět se Poutníci nemusí. V současné sestavě se totiž sešli muzikanti, kteří spolu opravdu dovedou hrát...