Pocta Jarovi Filipovi (recenze alba)

Skladatel Jaroslav Filip, který předčasně zemřel v roce 2000 (ve věku 51 let), zůstává důležitou ikonou slovenské populární hudby. Nejde o to, že jeho skladby zpívaly tak populární osobnosti jako Richard Müller, Milan Lasica nebo Hana Hegerová. Filipovy kusy zůstávají oblíbené díky své melodičnosti, srozumitelnosti a především nadžánrovosti. A tak není divu, že pod záštitou producenta a skladatele Ivana Táslera (který mimochodem v roce 2000 spolupracoval s Richardem Müllerem na albu, které obsahovala několik Filipových melodií) vzniklo album Pocta Jarovi Filipovi. Na něm se sešla elita současné mladé slovenské hudby z různých žánrů, aby vzdala hold umělci, který už bohužel nové písně nenapíše.

I když je převažujícím stylem rock (Lasky, Lavagance), zajímavější jsou úkroky stranou. Jedním z nejzajímavějších zpracování, které vůbec nejde proti duchu Filipovy skladby, je úprava písně Keď som išiel v podání Hrdzy, prešovské hvězdy world music. Na rozdíl od „mateřského“ repertoáru Hrdzy je však tato nahrávka tvrdší a především se v ní pohybujeme na hranici parodie (nejen textové – Lasicův text je nonsensová groteska –, ale i hudební). Další specialitkou je svérázný jazzový příspěvek V jedálnom vozi od skupiny 100 múch. K vrcholům alba patří i ska My, které přesvědčivě podává Táslerův IMT Smile. Na první poslech – znáte-li původní verzi s Lasicou – jdou táslerovci proti duchu skladby… Jenže proč nezdůraznit holubičí povahu národa ve svižném tempu? I zde vystupuje do popředí dobře zvládnutá zpracovaná rovina. K povedenějším kouskům dále patří sborový zpěv v podání rockové skupiny Chiki Liki Tu-a (V našej obci) nebo jazzfolkový šanson Sťahovaví vtáci v podání Petra Lipy, Filipova generačního druha, postavený překvapivě na zvuku akustické kytary.

Pokud chtěl Tásler vybrat (mimo jiné) nejznámější Filipovy písně, nesměl vynechat Čerešne, které původně nazpívala Hana Hegerová. Její zralý a léty prověřený hlas nemohla Zuzana Smatanová – navzdory získaným Slavíkům – překonat, přesto se ale s náročným úkolem vyrovnala se ctí. Mnohem průměrněji vyznívají například příspěvky rockové skupiny Lavagance (Ďalekohľad) nebo Kulyho (Rocker) a už vůbec se podle mne do konceptu alba nehodí hardrocková verze písně LSD v podání skupin IMT Smile a Igitot.

Celkově vnímám albu Pocta Jarovi Filipovi jako zajímavě zprodukovaný počin. Aranže jsou dostatečně pestré na to, aby se posluchač při pozornějším naslouchání nenudil. Na pozadí tvorby předčasně zesnulého autora tak můžeme sledovat zajímavou zprávu o stavu současné rockové a příbuzné hudby na Slovensku. A aby nehrozilo, že mladí posluchači budou vnímat pouze interprety a nezamyslí se nad osobností autora, zařadili dramaturgové na album jako bonus jednu autentickou nahrávku s hlasem skladatele. I to je dobře a i to zbavuje album průměrnosti.

Rok vydání: 2008
Vydavatel: Universal Music, s. r. o.
Žánr: rock
Celkový čas: 51:46