Pavlína Jíšová: Andělé jsou s námi (recenze alba)

Zkuste vyjmenovat kapely, kterými prošla nebo s kterými pravidelně vystupovala Pavlína Jíšová. Sem tam, Žalman a spol., Nezmaři, Druhá tráva, Weekend, A basta, CS Band… Nové album Andělé jsou s námi vyšlo pod hlavičkou Pavlína Jíšová a přátelé, tedy jako víceméně sólový projekt. Ve skutečnosti však jde o desku, na které obyčejné písničky (nic proti nim!) na umění povyšuje právě týmová spolupráce zpěvačky a muzikantů více než doprovodných.

Jíšová se na albu představuje nejen jako interpretka, ale také jako autorka téměř všech melodií a všech textů s výjimkou jednoho, který jí věnoval její manžel, písničkář Zbyšek Raška. (Po jedné melodii dodali David Noll, Jiří Meisner a Michal Röhrich.) Chválím, že se Pavlína jako textařka pokouší o různé struktury rýmů: ABBA v Lunárním charlestonu, AAAB v K bráně bran. Samotné rýmy jsou často předvídatelné, někdy (Z hluboké studny) se kumuluje větší množství rýmů gramatických (pili/myli, vodím/brodím), avšak mezi nimi naštěstí prokukují i originálnější nápady jako „otevři se mi/ve vlhké zemi“. V písni K bráně bran autorka dobře využívá useknutých rýmů vedle rýmů plnohodnotných: „na uších/moruší/neporuší“ nebo „kvítí/svítí/cítím“.

Pavlíniny písně vnímám jako vyzpívané pocity, snové vize a spíše náznaky příběhů než celistvé děje. Více než příběh v nich zaujmou jednotlivé obrazy, často nejednoznačně pochopitelné. Líbí se mi například obrat „kukaččí postýlky v hnízdech troubí flám“ (Větříčku rozfoukaný), zatímco „K milování nebyl jsi prvý kmet v hodinkách plách“ (Umět říct) je na mne i přes mou lásku k abstraktní poezii příliš.

Na novém albu Nezmarů jsem chválil hlas Šárky Benetkové s poznámkou, že až po odchodu Pavlíny Jíšové ze skupiny Šárčin vokál patřičně vynikl. Pavlína zůstává výraznou zpěvačkou a její projev zraje. Má důkladnou a přitom nehranou výslovnost, dokáže se do slov správně opřít (Umět říct) a její hlas dobře ladí jak s pány kolegy z kapely (K bráně bran), tak s dcerou Adélou Lounkovou (Zítra). Právě acapellová miniatura matky a dcery se velmi příjemně poslouchá i díky zvukomalebnému textu („jsou ti domovem“).

Dobrý zpěv a občasné zajímavé obraty v textech, rýmy nápadité vedle všedních a tuctových. To by z průměrného alba výbornou desku neudělalo. Nestačily by ani výrazné a zpěvné melodie, jaké mají například písně Dívka s bílou růží nebo titulní Andělé jsou s námi. Jak už jsem řekl, jednu z největších událostí v sólové diskografii Pavlíny Jíšové z alba dělá práce ostatních muzikantů. I když hlavní zásluhu na výsledném zvuku má producent alba (a kytarista a hráč na několik dalších nástrojů včetně exotické autoharfy) Pavel Malina, vyzdvihnout musím i druhého Pavla, kontrabasistu Peroutku. Například v Křišťálu a ledu basa muziku netvrdí, ale jazzově ji podbarvuje. Roli více než doprovodnou hrají také bicí hostujícího pana bubeníka Miloše Dvořáčka. Právě díky němu není Zvíře žádný tuctový countryrock. Zajímavým, avšak ne nutným zpestřením je tuba v Křišťálu a ledu. Keltská harfa a irská flétna v Z hluboké studny posouvají textově neutrální píseň kamsi na britské ostrovy. Naopak ve Větříčku rozfoukaný hraje roli větru (v úvodu skladby) překvapivě elektrická kytara a nikoli očekávaný dechový nástroj.

Dokážu si představit tuctovou desku s týmiž písněmi, která by plynula od začátku do konce v podobném stylu – dvě akustické kytary, flétničky a nezbytné perkuse. Naštěstí měla Pavlína po ruce schopného producenta, který s pomocí dalších muzikantů odvedl pořádný kus práce tak, aby výsledek měl k nudě daleko. Je to výsledek pestrý a přitom kompaktní. Neruší na něm ani decentní automatické bicí (K bráně bran) ani klišé v podobě rolniček ve vánoční parodii Vánoce 2006.

Rok vydání: 2006
Vydavatel: Jiří Mašek – Good Day Records
Žánr: folk
Celkový čas: 36:39