Ondřej Herzán: Nad Karanfily (recenze CD)

16. července 2016 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Ondřej Herzán je písničkář, vědec, sportovec a cestovatel. Ze zážitků z cest po několika kontinentech sestavil své nové písňové album Nad Karanfily. Nabízí na něm písně poetické, vážné i humorné.

Ondřej Herzán je mladý muž takřka renesančního rozletu. Sportuje, věnuje se vědě, loni postoupil do finále Autorské Porty a z Brna, kde občas uvádí folkové koncerty a jiné akce, vyjíždí do různých zemí a o tom pak píše písničky. Má internetovou stránku S kytarou na cestách, na které o svém cestování po různých kontinentech i o svých písních píše. Intenzivně cestuje od roku 2004 – navštívil téměř všechny země Balkánu, Pobaltí, Skandinávii, Zakavkazsko, Kyrgyzstán i Jižní Ameriku. A i když se jako písničkář věnuje i jiným tématům (od biblických příběhů po satiru na život vědců), své nové album pojal monotematicky jako cestopis v písních. Název alba a stejnojmenné písně Nad Karanfily vysvětluje v bookletu těmito slovy: „Prokletije je dosud jediné pohoří, díky kterému jsem měl problém s krční páteří. Abych mohl z doliny Grbaja sledovat zubatinu jejich štítů, musel jsem se opravdu řádně zaklánět. Jeden z nich se jmenoval Maja Karanfil – česky Karafiát. Květina – nejen symbol lásky a smíření, ale i vzpomínek, náhrobků, dosud neurovnaných vztahů v srdci divokého Balkánu, jejichž ozvuky vás při troše vnímavosti a porozumění provázejí na každém kroku…“

Schéma alba je jasné – co píseň, to země; co píseň, to zážitek. Někde Herzán-cestovatel žasne nad krásou přírody nebo lidských výtvorů (Altiplano, Modlitba bolivijských nocí, Florencie Severu), jinde líčí spíše humorné nebo tragikomické zážitky z cest (Stopařská, Co si dám v Kodani k snídani, Blbeček v Neapoli). Právě tento rozpor mezi dvěma úhly pohledu je největším úskalím alba. Jako kdyby výtvarník nevěděl, zda malovat na plátno krajinu, nebo kreslit na papír vtip, a tak by zkoušel od každého něco. Protože Ondřej Herzán volí konzervativní písničkářský styl (zpravidla jen hlas a kytara), o to více musí zaujmout textem. A – nemohu si pomoci – za výrazně lepší, místy výtečné, pokládám v jeho případě texty vážnější. Výborný je například Mostar, pocta symbolu balkánské války, píseň, z níž je cítit upřímná pokora. Působivé je vykreslení horské scenérie v pochodovém rytmu úvodní Nad Karanfily. Povedla se i lehce filosofující Modlitba bolivijských nocí („Ať každý kdo má ducha svobody […] dumá, zda je dílem náhody to vše, co kolem jest“) nebo procházka estonským Talinnem v písni Florencie na severu. Naopak Blbeček v Neapoli, do nějž autor shrnul vlastní cestovatelské trapasy, může pobavit při Ondřejově osobitém podání na koncertě, ale po několikerém poslechu z desky omrzí. Totéž platí o Co si dám v Kodani k snídani, písňové glose na téma „některé země v Evropě jsou výrazně dražší než jiné“.

Ondřej Herzán se jako písničkář skutečně soustřeďuje především na text. Stačí srovnat píseň Hranice v nás s tematicky obdobnou písní Israel z nedávno vydaného – také cestovatelského – alba Gravitace manželské dvojice Iamme Candlewick & Jakub Čermák. Obě pojednávají o hranicích a plotech kolem nás a v nás, ale Čermákova skladba v angličtině, obohacená samply Tomáše Háčka, je po hudební a především aranžérské stránce invenčnější. Herzán oproti tomu dokázal do svého českého textu dostat více obrazů, které tuto píseň přesahují a lze je vztáhnout k albu jako celku a jeho poselství („Neboj a vylez na spadlou zeď, z obzorů tají se dech“).

Přes jistý aranžérský minimalismus přináší album Nad Karanfily několik momentů, které zavedený model písničkář a kytara přesahují. V písni Altiplano se Herzán doprovází na drnkací nástroj charango, v několika písních jeho zpěv – nikoli necitlivě – podtrhne elektrická kytara Lukáše Mlčka a závěrečnou Florencii severu pojal velkokapelově – se dvěma kytarami, s basou, klávesami a cajónem. Ještě zajímavější než pokusy o aranžérské oživení je však písničkářův hlas, který se především v hlubších polohách a v mollových pasážích velmi příjemně poslouchá. Škoda je naopak občasných drobných nepřesností ve frázování nebo prohřešků proti korektní výslovnosti („vOstřihomi“).

Album, které Ondřej Herzán vydal díky podpoře fanoušků v crowdfundingové kampani, má graficky vkusný booklete se všemi texty a také s komentáři k jednotlivým písním. Existuje názor, že písničkář by měl psát tak, aby nemusel své dílo následně komentovat. Neztotožňuji se s ním. Naopak vnímám autorovy poznámky jako přínosné rozšíření „cestopisu v písních“. Jestli Nad Karanfily jako písňové album přináší zajímavý obsah a méně originální formu, Nad Karanfily jako cestopis je i po formální stránce originální. 

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2016
Žánr: folk
Celkový čas: 39:23

http://skytarounacestach.webnode.cz/

Článek vznikl pro server Brno – město hudby

Romana Odstrčilová

Svátek má: sv. Hugo / Marcela

Moderuje: Romana Odstrčilová
NyníPísničky
Píseň: Hát, to je taký… (2017); Interpret: Tobias Szidi; Album: Tobias Szidi: Sedmoláska (CD 2)
08.45Radio Vatikán včera
09.00Vážná hudba
09.15Uši k duši (TWR)
09.30Živě z Prahy
10.30Vonička lidových písní
11.00Zprávy Proglasu, počasí

David Stypka – recenze

stypka_nebojAlbum Neboj Davida Stypky má tři nominace na Anděla. Přečtěte si naši recenzi.

Regiony

Regiony

Profil skupiny Jablkoň

jablkon_nemecSkupina Jablkoň slavila 40 let. Poslechněte si její profil.

Album roku 2017

wolfLost_nepripoutanyAlbem roku 2017 je Wolf Lost In The Poem Honzy Žambocha.

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music