Olivie Žižková: Blíž k Tobě… (recenze CD)

Olivie Žižková (* 1975) prožila krušné dětství. I když od dvanácti let vítězila v regionálních pěveckých soutěžích, matka s otčímem ji psychicky týrali a namísto vysněné konzervatoře ji nechali vyučit kuchařkou. Mladá žena se však začala věnovat ochotnickému divadlu a fotomodelingu a oklikou se vrátila ke zpěvu. V roce 2001 zvítězila v televizním Carusoshow a o rok později se seznámila se svou oblíbenou zpěvačkou Darou Rolins a stala se sboristkou v její skupině. Petr Janda z Olympicu jí vydal singl a estrádní bavič Kamil E. Gott inicioval projekt Darinka Rolincová Revival, se kterým dodnes Žižková s úspěchem vystupuje.

Ze světa modelingu, šoubyznysu a kopírování někdejších popových hvězdiček se však nyní Žižková vydala překvapivým směrem. Hudebnímu přerodu předcházel obrat v osobním životě. Zpěvačka našla víru, přijala křest a nyní tvrdí: „Je neuvěřitelné, co mi víra dala. Dnes se modlím i za ty, kteří mi nejvíce ublížili, nastala u mě obrovská úleva, umím odpouštět, neznám nenávist a to jsou hmatatelné důkazy, jakou moc víra má. Pomáhají mi modlitby, modlím se růženec radostný i bolestný, alespoň jeden desátek týdně.“

Aktuální album Olivie Žižkové se jmenuje Blíž k Tobě… a zaujme už obalem, na kterém je zpěvačka stylizována do podoby „sochy-kajícnice“. Zatímco některé prvky této stylizace (výrazné líčení nebo uvedení jmen vizážistek v bookletu) vycházejí z popové subkultury, svým obsahem má fotografie ladit s náplní alba. CD přináší písně a části mešního ordinária z katolického kancionálu. Při jeho poslechu projdeme jednotlivými liturgickými dobami od skladeb vánočních (Adeste fideles, Tichá noc) přes postní (Nedejme se k spánku svésti) a velikonoční, resp. k Nanebevstoupení Páně (Vstoupil Pán v slávu nebeskou) až po obecné písně ke mši (Bože před Tvou velebností) a písně mariánské (Tisíckráte pozdravujem Tebe). Řazení je spíše volnější, dvě části Břízova ordinaria a Sanctus J. Olejníka najdeme mezi postní a velikonoční písní, známý mešní nápěv modlitby Otče náš je řazen až v závěru alba.

Olivie Žižková bezchybně intonuje a ke zpěvu přistupuje s pokorou. Její výrazný hlas, ne nepodobný projevu již zmíněné Dariny Rolincové nebo Mariky Gombitové, však nutně odvádí posluchačovu pozornost. A tak zatímco mešní písně by měly mít daleko k sólové exhibici, zní celek bohužel trochu nepřirozeně a – navzdory tradičnímu varhannímu doprovodu, který jen výjimečně vystřídá rytmizovanější hra – opět sklouzává k popu.

S výjimkou několika písní se zdůrazněnou sborovou složkou (vše zpívá Žižková) zůstává projekt na půl cesty mezi klasickým pojetím liturgických písní a středním proudem populární hudby, ale možná je příslibem do budoucna. Nepochybuji o upřímnosti, se kterou se zpěvačka rozhodla vykřičet svou nově získanou víru slovy dávno prověřených kancionálových modliteb. Důležité však bude pokračování jejího osobního příběhu. Setřese ze sebe Olivie Žižková prach showbusinessu zcela, nebo bude dál sedět na dvou židlích, často navzájem jen těžko slučitelných? S napětím budu čekat odpověď. Vždyť například modernější křesťanské písně by zpěvaččinu výraznému hlasu docela slušely. ¨

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Show Time Prague
Žánr: duchovní písně
Celkový čas: 48:26

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)