Občanský průkaz – soundtrack (recenze CD)

„Hořká komedie režiséra Ondřeje Trojana Občanský průkaz na motivy stejnojmenné knihy Petra Šabacha sleduje osudy čtveřice dospívajících mladíků, jejich přátel, lásek a rodičů. Od okamžiku, kdy v patnácti letech dostanou občanský průkaz, až do chvíle, kdy se v osmnácti snaží uniknout vojně a pokoušejí se získat modrou knížku.“ Tak zní část oficiální anotace českého filmu z roku 2010, k němuž vyšel u vydavatelství Sony Music zajímavý soundtrack.

Producent Petr Ostrouchov CD sestavil z původní instrumentální hudby, z písní složených konkrétně pro tento film a z písní vypůjčených z již existujících projektů. Součástí soundtracku je také několik krátkých scén z filmu, které posluchače navnadí, aniž by prozradily příliš mnoho a aniž by rušily při kontinuálním poslechu. ¨

Autorem instrumentální hudby, rozdělené zda na sedm skladbiček označených jako Občanský průkaz I.–VII., je Petr Ostrouchov, který si v některých částech sám zahrál na kytaru. Dalšími interprety jsou kytarista Josef Štěpánek, hráč na dobro Luboš Novotný a kontrabasista Tomáš Liška. Ačkoli tyto skladby nemají větší ambice než navozovat ve filmu správnou bluesovou atmosféru, obstojí díky kvalitnímu obsazení i bez obrazové části.

Větší ambice by mohly mít dvě nové skladby bluesového dua Beňa & Ptaszek, nezvykle zpívané česky. Texty Nemakej i Dobré ráno blues by měly alespoň volně korespondovat s dějem filmu, avšak vinou hůře rozumitelného Ptaszkova zpěvu si z nich posluchač odnese především autentickou bluesovou atmosféru. Ani to však není málo. Rockovější element na album přinesl opět Petr Ostrouchov spolu s Matoušem Vrbou coby protagonisté písně Obut a oblečen (hudba Ostrouchov, text J. H. Krchovský). Vyostřený sound připomínající začátky skupiny Mňága a Žďorp zajímavě podbarvují (nejazzové) varhany Ondřeje Pivce. Z původních nahrávek však za vrchol alba považuji píseň I Like The World (Sun Is So Bright), původně od Blue Effectu, kterou zde v příjemném stylu à la Sheryl Crow nahrála skupina November 2nd.

Mozaiku dotvářejí původní nahrávky dvou kapel charakteristických pro rockovou hudbu 70. let – jakkoli každá z nich představovala v bigbítovém vývoji jinou větev – Sweet a Black Sabbath. Folkovější tvář doby představuje píseň Boba Dylana, která album otevírá. Ani nevadí, že jde o nahrávku mnohem z doby mnohem pozdější než děj filmu. Rok jejího natočení – 1989 – lze vnímat i jako skryté poselství.

Jak už to u soundtracků bývá, nemá smysl se ptát, zda směsice písní různých žánrů (folk, blues, rock, instrumentální hudba) drží pohromadě i bez obrazu a děje. Pro ty, kteří film viděli, může album posloužit jako vzpomínka. Ostatní po něm zřejmě nesáhnou. Ale kdyby přece jen sáhli, nekvalitní hudbu na něm nenajdou.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Sony Music Entertainment
Žánr: rock
Celkový čas: 41:21