Navostro (recenze CD)

V polabské kapele Navostro se sešli muzikanti několika generací. Jedni vyrostli na Deep Purple, další na Queenech a nejmladší na folku. Dohromady jich je šest, vystupují v kiltech a hrají rázný tancovačkový rock okořeněný zvukem skotských dud. V roce 2009 se poprvé přihlásili do Konkursu Zahrady, na náš největší folkový festival do Náměště na Hané se probojovali a v divácké soutěži o Krtky suverénně zvítězili. V té době také vydávali své první album a nyní, o pouhý rok později, přicházejí s deskou druhou. My se však vrátíme k loňskému debutu a pokusíme se odpovědět na otázku, jak se na něm Navostro světu představili.  

Na titulní straně obalu se prezentují jako parta ostrých hochů. Sveřepé výrazy v tvářích, zkrvavená šavle, uťatá ruka svírající elektrickou kytaru, roztřískané housle, rozbitá zeď s nastříkaným nápisem „Navostro“ i cedulka s názvem ulice Vostrá, to vše jako by posluchači napovídalo, na co se může těšit.

Daleko k pravdě obrázek nemá, protože Navostro skutečně hrají zostra. Snaží se do publika natlačit koncentrovanou energii v takových dávkách, že posluchač po chvíli přestane hledět na nějaký ten falešně zazpívaný tón nebo rytmickou nepřesnost. Jde totiž především o bigbít, hutný a zemitý, na který se dá skákat a který nutí spíš křičet než zpívat. To však neznamená, že by Navostro hráli tak primitivně, jak by se mohlo zdát z některých „hospodských“ úprav ostrovních lidových písní (Whikey In The Jar). Od Kabátu a podobných partiček je odlišují nejen skotské dudy v rukou Filipa Humla Krále, ale také dva doplňující se sólové hlasy – Králův a jeho kolegy Marka Holého. Přestože je při pouhém poslechu CD posluchač ochuzen o to, jak se pánové na pódiu „spořádaně“ střídají u mikrofonu, jejich vzájemnou výpomoc při předávání energie sluchem postřehne.

Zatímco v rychlých a s vervou zazpívaných písních sympatická živelnost opravdu smete i rytmické a intonační nepřesnosti, v pomalejších kusech, jako je notoricky známá duchovní píseň Amazing Grace, kapela své limity bohužel neskryje. Naštěstí tam, kde se sólista marně pokouší vyzpívat tóny mimo svůj přirozený rozsah, situaci opět zachraňuje skupina jako celek se svými aranžérskými vtipy. Do sólového zpěvu například vpadne sbor a melodii hranou na dudy po chvíli vystřídá jakási country mezihra. Amazing Grace, jak ji hrají Navostro, má sice daleko k virtuozitě a intonační přesnosti, avšak nadhled, s jakým kapele píseň nabízí, si zaslouží minimálně uznání.

Přesto právě Amazing Grace nepatří k vrcholům alba, podobně jako další klidnější písně. Naštěstí však kapela od začátku do konce tlačí do strun, píšťal i měchů. Mezi 11 písněmi alba najdeme skladby docela povedené (Mary, Whisky pít), šedivé (Prachy) i téměř trapné (bonusová Polabská v jakémsi pa-nářečí), ovšem celek se při prvním poslechu slévá do jedné šedivé koule. Abyste Navostro přišli na chuť, doporučuji kapelu nejprve vidět na koncertě. Tam si totiž vychutnáte nejen hudbu, ale i vizuální složku. Tou nemyslím pouze stylový úbor pánů muzikantů, ale i způsob, jakým se pohybují na pódiu, jak se nenuceně doplňují, jak se i v jejich řevu a burácení dají vysledovat zákonitosti. Zatímco ze stříbrného kotoučku mohou Navostro přece jen připomínat – navzdory dudám a dvěma sólistům – o něco kultivovanější verzi Kabátu, naživo si je oblíbíte mnohem snáz. U málokteré kapely platí tak jednoznačně, že CD je především vzpomínkou na koncert.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Jiří Mašek – Good Day Records
Žánr: folkrock/world music
Celkový čas: 41:32