Michal Hrůza & kapela Hrůzy: Napořád (recenze CD)

V českém popu se skoro nic zajímavého neděje, to podstatné je třeba hledat v alternativních žánrech na okraji. Ve světle této skutečnosti je třeba vnímat i druhé sólové album Michala Hrůzy, někdejšího zpěváka skupiny Ready Kirken. O albu Napořád platí zhruba totéž co o starší desce Bílá velryba (2007): několik výrazných melodií mezi šedivými skladbami, na které rychle zapomenete, a většinou podprůměrné texty. Celek mírně nadprůměrný – samozřejmě v rámci žánru. Posun k lepšímu nenastal, spíše oproti minulé desce výrazných momentů ubylo.

To samozřejmě neznamená, že by hudba, kterou Michal Hrůza skládá, byla špatná a neposlouchatelná. Za roky působení na scéně se Hrůza vypracoval ve zkušeného autora, jehož rukopis zdaleka nepřipomíná pouze popovější skladby Lucie (jak jsem zmiňoval před dvěma roky), ale v hutnějších momentech třeba U2. Pěkné jsou momenty, kdy vymění elektrickou kytaru za akustický nástroj a vystřihne snadno zapamatovatelnou písničku, kterou si můžete zazpívat u táboráku nebo – vzhledem k tématu skladby Katamarán – na vodě.

Texty jsou opět slabším článkem celku. Problematická místa sahají od základních chyb v přízvucích přes četné gramatické rýmy až po podivné fráze typu „Můj Hollywood je bůh, vím nejsem pro vás vzduch“ (Pravda o Spidermanovi). Vrcholem trapnosti je nápodoba jakéhosi moravského dialektu se silným pražským přízvukem v příběhu o prostitutce Hotel Morava. Jestli na minulém albu parodie Píseň kovbojská fungovala, tady se to nepovedlo.

Michal Hrůza, navzdory mírné rockové manýře, je přesvědčivý zpěvák, který dobře vyslovuje a barvou svého hlasu zaujme. Je to zároveň skladatel se smyslem pro silnou melodii, kterému stále ještě není popová košile malá. Když však v písni Motorka zazpívá „Spojím se s Bohem bejby je to tak“, je jasné, že coby textař spojení nenavázal ani s Bohem ani s múzou.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Universal Music, s. r. o.
Žánr: poprock
Celkový čas: 40:04