Kupodivu: Živočišné pudy (recenze CD)

Kupodivu: Živočišné pudy (recenze CD)

Pořad v souvislostech


Rozhovor se skupinou Kupodivu
Budeme vysílat

Rozhovor s německým saxofonistou Mulo Francelem
Rozhovor se spisovatelkou a hudebnicí Hanou Lundiakovou
Písničkář Michael Bártek s přezdívkou Žen
Vysílali jsme


Rozhovor se skupinou Billow

Vladimír Merta – Vykopávky z Korintu

Trio Tekke
Audioarchiv
13. dubna 2020 Recenze, Folk, Jazz Autor: Milan Tesař

Brněnská skupina Kupodivu vydala v roce 2019 album Živočišné pudy. Přečtěte si naši recenzi a poslechněte si rozhovor, který s kapelou v červnu 2019 vedla Mariana Ambrožová.

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletou historii brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.

Kupodivu rádi zdůrazňují, že každý ze čtyř současných členů kapely vyšel z jiného hudebního prostředí. Jeden z folku, jeden z jazzu, jeden z alternativy a zpěvačka Marta Břeňová z popu. To je zvlášť důležité, protože Martin hlas a projev může této brněnské čtveřici většina folkových kapel závidět. Sytý vokál, práce s dynamikou, zvládnuté frázování i tehdy, když předloha drobně zaklopýtá – to vše jsou předpoklady, díky nimž kapela působí suverénně a profesionálně. Zatímco v první linii je zpěvaččiným zvukovým partnerem nejčastěji saxofon Jardy Pilného, klávesy Petra Šašinky a baskytara Šimona A. Řeřuchy „doprovázejí“. Uvozovky jsou na místě, protože v Kupodivu neplatí na celé ploše alba jedna pravidla. Basa funkově tepe, klávesy rozverně tančí, aby jinde pouze baladicky doprovázely. Všechna tato schémata samozřejmě z populární i jazzové hudby dobře známe, Kupodivu si také nehrají na kdovíjak hudebně originální  kapelu, ale právě propojení barevné funk-pop-rockové hudby s folkovými texty (rozuměj příběhy) a s dobře zvládnutou češtinou (více kapel tohoto žánru se uchyluje ke schematickým textům v angličtině) není na naší scéně úplně obvyklé.

Ke své základní čtyřčlenné sestavě si Kupodivu na album přizvali bubeníka Pospeho (mj. Tranzan), se kterým si ovšem předtím vyzkoušeli i živé hraní. Bicí k této hudbě přirozeně patří a na albu mají své místo. Epizodní roli v jedné skladbě pak dostala Martina Trchová.

Texty Petra Šašinky zaujmou jak po stránce formální, tak obsahové. Název alba Živočišné pudy má shrnovat základní téma, kterým jsou vztahy muže a ženy v jejich různých podobách – od erotické (nikoli však vulgární) přes mladistvě výbojnou až po vztah zralý, přezrálý i stěží udržitelný. Autorovi se přitom daří vyhýbat klišé. A nejen to, přímo nabízí zajímavé obrazy a originální slovní spojení – například v písni Pavučina (kterou kapela nahrála už ve třetí verzi): „Pavučina má je láska, kterou / malé děti kreslí tubou / malé ryby cedí hubou / ptáci s pískem rozesejou / raci stiskem rozesmějou.“ Marta Břeňová přitom dokáže důvěryhodně podat jak mikropříběhy v písni Mladí a divocí („Pája křičí u piána / Křičí, přitom na něm leží“), tak spíše pocitový stručný text Není nutno s decentní narážkou na známou veselou píseň („Sedíš a je ti smutno, sedíš a není nutno, aby bylo veselo“). A když už Šašinka použije lehce otřepanou hříčku („Ve při jsme…“), zpěvačka ji zachrání půvabným frázováním, díky němuž kapele odpustíme i rýmy láska/praská/páska/mlaská.

Jisté jazyky tvrdí, že ve finále Porty v Řevnicích v roce 2018 někteří ortodoxní folkaři nedokázali „jazz“ Kupodivu rozdýchat. Jiní svědkové (včetně autora článku) vnímali na jiném tradičním folkovém festivalu (Mohelnický dostavník) nadšený dav, kterému se tato kapela bez kytary líbila. V každém případě na folkovém poli Kupodivu své vavříny nasbírali a teď by si jich mohli všimnout i příznivci jiných žánrů. Jejich barevná hudba totiž funguje stylům navzdory a Šašinkovy texty, jakkoli s drobnými nedokonalostmi, jsou důkazem, že česky se dá zpívat i v rytmu funku. A že i o vztazích mohou stále vznikat nové originální písně.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2019
Žánr: jazzfolkrock
Celkový čas: 47:43

https://bandzone.cz/kupodivu

(Článek vznikl pro web Brno – město hudby)

Krabice plná Folk Teamu

folk_teamVychází box se sedmi CD brněnské skupiny Folk Team.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Belgie

azmari_samaiPoslechněte si s námi přehled aktuální hudby z Belgie.

Trio komorního jazzu

trio_komorniho_jazzuO brněnském Triu komorního jazzu bude v pořadu Jak se vám líbí hovořit Roman Pokorný

Nové album Anansyho Cissého z Mali

cisse_anouraAnansy Cissé vydal album inspirované zážitky z války v Mali.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web