Kabelková Žofie: Žiju

První album Žofie Kabelkové, písničkářky a držitelky řady ocenění z folkových festivalů, si vzal na paškál recenzent časopisu Rock & pop Jindřich Göth. O albu sice napsal, že "není vyloženým trapasem?, avšak udělil podprůměrné tři body ze sedmi možných. Respektuji samozřejmě kritikův názor, ale současně se domnívám, že autor recenzované album nepochopil. Soustředil se především na nedostatek rychlotempových písniček, na obyčejnost hlasu a na tuctovost melodií. S nedostatkem svižnosti souhlasím, o zbytku bych diskutoval...

Ano, je pravda, že Žofie na své album zařadila především pomalé skladby (čestnou výjimku tvoří úvodní Stanu se břízou a dále s přivřenými očima Nový rok a Tak to teda ne!). A je pravda, že kdyby celou desku natočila jen sama s jednoduchým kytarovým doprovodem, byla by to celkem nuda. Jenže Žofka si k realizaci projektu přizvala profesionální muzikanty v čele s houslistou, producentem a především aranžérem Stano Palúchem. Právě jeho zásluhou je album i přes svůj klid a zdánlivou nedramatičnost nabité energií. Pominu-li zmíněné rychlejší skladby s bicími (z nichž především Tak to teda ne! z běžné písničkářské produkce hodně vybočuje), mohou vás zaujmout například Staré cesty s pěknými kytarovými vyhrávkami (Michal Vavro), alternativně znějící Palúchovy housle v Pod studenou cíchou, znásobená hra téhož muzikanta v závěrečném Tichu nebo klavír Zdeňka Krále a flétna Petry Klementové v Zpátky. Pokud bych měl vyzdvihnout jediný moment a jediného muzikanta z celé desky, vyšel by mi jako nejzajímavější opět Stano Palúch, ovšem nikoli s houslemi, nýbrž s mandolínou, a to ve skladbě Kaleidoskop.

Žofie Kabelková je sice známá jako písničkářka, avšak na albu Žiju nesplňuje na sto procent ani jednu ze dvou základních definic tohoto pojmu. Jednak na desce nehraje sama (s výjimkou písně Řečičky), jednak není ani autorkou všech skladeb. Tři písně a jeden text pro ni napsal Ivo Cicvárek (z toho Nový rok se v jejím podání, ale v odlišném aranžmá objevil na Cicvárkově vlastním albu), jednu skladbu dostala zpěvačka od Zdeňka Krále (a její text je od Lucie Čistecké). Palúchovy aranže však přispívají k tomu, že vše drží pěkně pohromadě a na první poslech byste stěží poznali, které písničky jsou vlastní a které převzaté. Osobně považuji Cicvárkovy skladby Kaleidkoskop a Nový rok (spolu se Stanu se břízou, kde se Ivo a Žofie o autorství podělili) za vrcholy alba. Ovšem zpěvaččiny vlastní skladby jim šlapou na paty. Žofiiny texty jsou místy až překvapivě otevřené, přičemž nejdále jde v tomto ohledu moderní protestsong Tak to teda ne! Pokud bych měl srovnávat oba hlavní textaře alba, s vědomím velkého zjednodušení mi vyjde, že Žofie je spíše popisná a přímočará, zatímco Ivo Cicvárek je náznakovější (Staré cesty, Kaleidoskop).

Debut Žofie Kabelkové v žádném případě nenudí. Postarala se o to jak sama interpretka, tak především doprovodní muzikanti a Stano Palúch především. Ano, přiznávám, že i já bych možná malinko víc rychlejších písní přivítal, s bicími bych zkusil také experimentovat ve více než čtyřech skladbách... Jenže pak by se z alba možná vytratilo cosi osobitého, co dělá Žofčiny písničky milými, laskavými, příjemnými na poslech. A tak kdybych měl hodnotit hvězdičkami a maximum by bylo sedm jako v Rock & popu, dal bych takových šest...