Julek & spol. (demo)

19. září 2003 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Toto je článek o cédéčku, které se do vašich rukou nejspíš nikdy nedostane.
Písničkář Julek Šimko je připravil vlastně především za účelem představení své
kapely v pořadu Radia Proglas Jak se vám líbí. CD o celkové
stopáži kolem 30 minut obsahuje jednak pět písní z kazety, která vyšla v roce
1999, jednak pět novějších skladeb.

Demonahrávka
Rok nahrání: 1999-2003
Žánr: folk
Celkový čas: 30:29

Toto je článek o cédéčku, které se do vašich rukou nejspíš nikdy nedostane. Písničkář Julek Šimko je připravil vlastně především za účelem představení své kapely v pořadu Radia Proglas Jak se vám líbí. CD o celkové stopáži kolem 30 minut obsahuje jednak pět písní z kazety, která vyšla v roce 1999, jednak pět novějších skladeb. Úvodní Sídliště se opakuje znovu na konci disku. Obal - kromě seznamu písní - neexistuje, o dalších členech souboru se tedy nedozvíme vůbec nic. Pojďme se tedy soutředit na samotnou hudbu...

Julek Šimko je písničkář, jakých po našich zemích běhají spousty. Jezdím do Kuřimi na Zahradu písničkářů, kde se každý rok schází výkvět domácí amatérské scény. S těmi nejlepšími se Julek (zatím?) srovnávat nemůže, postrádám v jeho písních nějakou "jiskru", něco, co by upoutalo na první poslech. To samozřejmě neznamená, že by byl špatným autorem. Jenže v dnešní silné konkurenci nestačí nebýt špatný. Z Julkových písní na mě dýchá průměrnost - velmi slibné nápady a zpěvné pasáže se střídají s moc obyčejnými rýmy a nedotaženými vokály. Poměr kladů a záporů mi vychází tak padesát na padesát.

Například úvodní (a také závěrečné) Sídliště vůbec není špatná písnička. Jenže je docela obyčejná. Při prvním poslechu vám projde hlavou a nezanechá dlouhodobější dojem. O stupeň lepší je melodická Kačecí máma, pěkná melancholická skladba s jen zdánlivě zvířecím námětem. V písni Patti Smith autor zpracovává velmi zajímavé téma, avšak výsledek je znovu až moc nenápadný. Nic než normální folk nenabízí Julek Šimko ani v předposledních Křídlech, kde navíc odhaluje rezervy ve zpěvu (podobně jako v Bílé). Zajímavým zpestřením je Pešek, tuším že jediná rychlejší skladba dema. Socha Svobody přechází z volného tempa do "svižna", chvíli zní jako parodie sama sebe a zpěvák v ní ještě na konci nevychází s dechem. Asi úplně nejslabší skladby nahrávky jsou kolovrátkový Hron a Eulalie (ta by měla hitový potenciál, jenže by to chtělo zlepšit intonaci a nenatahovat krátké slabiky).

Julek & spol. samozřejmě není kapela jediného muže. Jenže doprovodné nástroje jsou většinou velmi nenápadné, muzikanti nedostávají dost prostoru k seberealizaci. Pokud jde o zpěv, najdeme na nahrávce několik duetů, například s obvyklým schématem "jeden hlas zpívá, druhý odpovídá" (střídání mužského a ženského hlasu v Bílé, Hronu, Lese).

Kapela Julek & spol. funguje na naší folkové scéně velmi nenápadně. Vlastně nejde ani o regulérní koncertní uskupení, spíše je to parta přátel kolem jednoho písničkáře. Julkovy skladby si pozornost určitě zaslouží. Jen by jim slušelo odvážnější a hlavně pestřejší aranžmá a trochu víc práce s vokály. Je mi naprosto jasné, že demonahrávka, kterou držím v ruce (zvlášť její aktuálnější část) vznikala možná narychlo v provizorních podmínkách a že by profesionální album znělo jinak. Pokud někdy vznikne, těším se. Z Julkových písní na mne totiž dýchá upřímnost a touha udělat něco dobrého. A některé písně (Kačecí máma) dokazují, že se to opravdu daří. V ostatních případech doporučuji: Dál s materiálem pracovat, místy třeba trochu poupravit text a udělat písně méně nenápadnými.

PS: Na konci srpna se na serveru FolkTIME objevil inzerát tohoto znění: "Hledám kapelu, s kterou bych si mohl zazpívat svou vlastní tvorbu ať už jako host nebo hlavní repertoár. Některé písně pod zn. Julek a spol zazněly na Proglasu, rádiu Metuje a Coutry rádiu Praha. Styl: folk, případně folk-pop-rock. Královehradecký kraj nejlépe, není podmínkou. j.simko@wo.cz."