Jindra Černohorský (recenze CD)

Jindra Černohorský je mužem několika profesí. Vyučil se elektromechanikem, ale poté vystudoval teologii a dvacet let byl duchovním jedné nekatolické církve. V současné době pracuje v křesťanské televizi Hope TV. Kromě toho však od svých třinácti let hraje na kytaru a v posledních letech se profiluje jako hudebník, skladatel a zpěvák. Můžeme jej označit za křesťanského písničkáře, ale ve skutečnosti toto označení minimálně ve dvou směrech přesahuje.

Jeho písně nejsou striktně křesťanské v tom smyslu, že by hovořily jen o Bohu nebo vycházely pouze z Písma svatého. Ano, na Černohorského bezejmenném albu najdeme i momenty jako Žalm 13 („Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš?“), ale častější jsou „obyčejné příběhy ze života“, jen lehce okořeněné odkazy na bibli a křesťanský život („Jsi jako šelma s tváří beránka“ – Lež). Černohorský zpívá o tom, co sám prožil. Zpívá o věrnosti, o lásce, o slzách („To se i chlapům stane, že slzy potečou), o lži, o manželství. Klade si obecné otázky („Kdo jsem já? Záměr, aneb náhoda?“), ale buď přímo v písni, nebo v rámci cenných komentářů v bookletu vysvětluje své pohnutky, proč a jak která píseň vznikla. Jeho skladby tak mohou být přístupné nejen křesťanům, ale i těm, kteří zatím pouze hledají své zakotvení a chtějí, slovy jedné z písní: „Po vodách klidných do přístavu plout. Vyhnout se bouřím a zbavit se pout.“

Druhý přesah je hudební. Jindra Černohorský je sice písničkář a kytarista, ale pro své písně zvolil bohatší hudební doprovod. Hudba, kterou hraje jeho kapela, však má daleko k jakékoli alternativě nebo stylovým výstřednostem. Můžeme ji označit jako kvalitní pop nebo jako melodický folkrock. V každém případě složení akustická kytara, klávesy, baskytara a bicí v kombinaci s dobře napsanými písněmi zaručuje hitovost a opět přístupnost většímu množství posluchačů. Vítaným zpestřením je hostování zkušeného Vojtěcha Jindry (resofonická kytara) a vše podtrhává vynikající zvuk, na kterém měl zásluhu producent alba Boris Carloff.

Album Jindry Černohorského není sice po hudební stránce novátorské a nepřináší ani šokující příběhy. Svou nenucenou samozřejmostí a prostotou příběhů jde vstříc svým posluchačům.  Je však současně ukázkou kvalitního písničkářského a muzikantského řemesla a důkazem, že i u nás se mohou křesťanská scéna a svět populární hudby (zde zosobněný právě vyhledávaným producentem Carloffem) navzájem inspirovat a obohacovat.

Vydavatel: Rosa
Rok vydání: 2017
Žánr: folk
Celkový čas: 40:26

www.jindrichcernohorsky.cz 

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)