Jana Rychterová: Dneska ještě můžem (recenze CD)

Písničkářka Jana Rychterová se věnuje tvorbě pro děti, zpívá „crazy klasiku“ v duu Two Voices a také píše více i méně vážné písně – klidně je nazývejme šansony – pro dospělé posluchače. Čtyři roky po svém minulém „dospělém“ albem Tak hraj přišla s novinkou Dneska ještě můžem. Z kolekce poskládané téměř výhradně z autorského repertoáru vybočuje pouze úprava Hallelujah Leonarda Cohena, zde jako Aleluja s českým textem zpěvaččiny sestry Mileny Jakoubkové. Hudební doprovod obstarali Radim Linhart (klavír), Eva Šašinková (kontrabas), Michal Žára (housle, viola, baskytara, bicí) a sama zpěvačka (kytara). Právě bohatší instrumentací, a zejména výraznou rolí houslí, se album liší od nejstarších sólových nahrávek Jana Rychterové, zatímco její pečlivá výslovnost a téměř divadelní projev patří k jejím písním už dobrých patnáct let.

Třebaže má album dobrý současný zvuk, je Jana Rychterová vlastně „retro autorkou“. Její písně jsou po formální stránce stavěné tak, že mohly klidně vzniknout ve zlaté éře českého písničkářství, tedy v 70. letech, nebo dokonce v době největší slávy Divadla Semafor, v letech šedesátých. Střídají se v nich různé typy rýmů (AABB – Až já se budu vdávat, ABAB – Dnes ještě můžem, AABA – druhá sloka písně Taneční), ale důležitější je, že vše je v rámci struktury jedné skladby zpravidla předvídatelné. Pestrost je třeba hledat spíše na ploše celého alba, kde se opravdu jednoduché popěvky s krátkými verši střídají s výpravnějšími skladbami (Vrásky). Celkově převažují delší a velmi dlouhá textová sdělení, někdy svým charakterem připomínající až jarmareční písně, samozřejmě textově aktualizované (viz samozřejmě i název skladby Rapapa aneb Strašlivá píseň o heteropaternální superfekundaci).

Přistoupí-li posluchač na výše vymezená formální „pravidla hry“, na „old school“ písničkářství, na střídání laskavé polohy a energické satiry, nedá se albu prakticky nic vytknout. Jana Rychterová jako autorka má všechno promyšlené, jako interpretka si dává záležet nejen na každém vysloveném slově, ale doslova na každé slabice a každém tónu. Ze způsobu přednesu občas prosvítá dlouholetá zkušenost s dětským publikem, a tedy jakási větší didaktičnost, které v kombinaci s „dospělými“ tématy může znít roztomile a až sympaticky poťouchle. To vše s výše zmíněnou pestřejší instrumentací a důrazem na houslový doprovod dodává písně ještě více „divadelní“ či šansonový charakter.

Určitou nejistotu vzbuzují snad jen některé opravdu dlouhé písně (pět minut je v případě lehce bluesového Měla jsem vrásky na čele příliš) a trochu na rozpacích může být posluchač ještě před poslechem alba z Cohenova Hallelujah/Aleluja. Zde je ovšem třeba říct, že i když český text Mileny Jakoubkové samozřejmě nedosahuje básnických kvalit Leonarda Cohena a zcela pomíjí základní dějové linie písně (mj. v první sloce „hříšný muž“ vs. „svatý muž“ – král David), vychází ze všech mnoha dostupných českých převodů této písně jako jeden z lepších. Vlastně vznikla pěkná modlitba, které posloužila notoricky známá melodie jako podklad, ale která by jistě mohla fungovat i s melodií vlastní.

Vydavatel: Indies Happy Trails
Rok vydání: 2018
Žánr: folk
Celkový čas: 55:25