Jana Kirschner: The Best Of (recenze dvojalba)
Oblíbená slovenská zpěvačka Jana Kirschner se snaží prorazit v Anglii. Mezitím však připravila pro své slovenské a české zpěvačky dvojalbum se svými hity a dalšími zapamatováníhodnými písněmi. V recenzi se zabýváme mimo jiné otázkou, zda zpěvaččin repertoár opravdu obsahuje 25 hitů. Čtěte a případně reagujte.
Všechny hity a k tomu řada docela pěkných písní navíc. Tak bychom mohli ve zkratce charakterizovat nejnovější album s písněmi Jany Kirschner, přizdobené přelepkou „Jediný kompletný výber hitov na 2CD“. Při vší úctě k mladé a úspěšné zpěvačce totiž v jejím zpěvníku 25 skutečných hitů nenajdeme. Hitový potenciál mají určitě slovensky zpívané písně Líška, Modrá nebo V cudzom meste, dále minimálně dvě skladby z projektů Petra Hapky a Michala Horáčka (duety Bude mi lehká zem a První noc v novém bytě) a něco málo z anglicky zpívaného alba Shine (především titulní píseň). Plus samozřejmě duet s Miro Žbirkou Oh me, oh my. Zbytek jsou opravdu příjemné melodické písničky, nicméně o tom, že by se coby hity výrazně zapsaly do dějin slovenské (či česko-slovenské) populární hudby, pochybuji.
Nebýt té červené přelepky, bylo by vlastně vše v pořádku. Na rozdíl od kompilací nazvaných Greatest Hits (Největší hity) zní označení The Best Of paradoxně méně nabubřele. „To nejlepší“ totiž lze vybrat i z nehitového materiálu a vždy půjde o výběr subjektivní (ať už interpretův, vydavatelův nebo přizvaného dramaturga). Kdo vybíral písně z dekády 1998–2008 na toto dvojalbum, bohužel netuším. Vyjmenované hity však nechybějí a vedle nich se zde mohlo teoreticky ocitnout téměř vše, co Jana Kirschner nazpívala. Její repertoár je totiž poměrně vyrovnaný.
Za šťastné považuji, že kompilátor zaznamenal všechny tři hlavní zpěvaččiny aktivity: tedy její slovenské poprockové období, šansonovou spolupráci s Hapkou a Horáčkem i akustický projekt s producentem Rossem Cullumem. Mně osobně jako posluchači jsou nejbližší české šansony (především Vidoucí ale neviděná) a to i přesto, že se Petr Hapka jako melodik více než často opakuje a že dotyčné texty nepatří k Horáčkovým nejmistrovštějším dílům. Na druhé místo stavím folkpopové anglické písně z nejnovějšího alba Shine, které považuji za zdařilé i přes jistou nepůvodnost a až nápadnou inspiraci dámami typu Sheryl Crow. Slovenské písně typu Líška nebo Modrá se sice staly součástí poctivé slovenské poprockové školy (vedle kapel jako IMT Smile nebo No Name a kdysi třeba Mira Žbirky), avšak ani ony nic originálního nepřinášejí. Nejméně zajímavé jsou pak pokusy o ráznější rockovou muziku typu Sweet Child.
Podle posledních zpráv se Jana Kirschner stále snaží uspět v Anglii, a to za cenu namáhavé a špatně placené práce bez okamžité odezvy. Základní předpoklady (zajímavý, byť nijak zvlášť originální hlas, základní skladatelský talent a především píli) sice splňuje, avšak úspěch v anglosaském šoubyznysu stojí především na náhodě. Je třeba v ten správný čas natrefit na toho správného producenta, který má zrovna přístup do toho správného média a který se rozhodne vám pomoci. Druhou možností je samozřejmě působit jako nezávislá umělkyně po malých klubech a doufat, že s pomocí pár prvních fanoušků a především internetu se budete dostávat do stále více a více uší. Ani to už dnes není nemožné. V každém případě pro Janu Kirschner, která už deset let září na slovenské a české scéně, to bude zajímavá nová zkušenost. Nezáviďme jí a přejme jí hodně štěstí. Vždyť v rámci tak neoriginálního žánru, jakým je poprock, jsou její písně nadprůměrné.
Rok vydání: 2008
Vydavatel: Universal
Žánr: poprock
Celkový čas: 48:01 + 46:42