Ginevra: Na ostří meče (recenze CD)

Mohutné zdivo, historické kostýmy, název alba psaný frakturou – to vše najdeme na graficky trochu neuspořádaném obalu nového alba skupiny Ginevra. Všechno to odkazuje ke stylu, který si kapela drží už více než patnáct let. Od roku 2001, kdy Příbramští vyhráli soutěž o Krtky na festivalu Zahrada, se sice vyměnila polovina sestavy, ale to základní zůstává. „Pověsti, balady, příběhy i historické události jsou pro Ginevru velkou inspirací již druhé desetiletí. Mezi písněmi můžete najít smutné balady, veselé skočné kramářské písničky, bojové chorály, ale i skladby k zamyšlení,“ uvádí Ginevra na svých internetových stránkách.

V recenzi na starší album Rada za groš jsem u Ginevry ocenil především sborové vokály klasického folkového střihu a vůbec jsem se nepozastavoval nad tím, že konzervativní styl skupiny se de facto nikam nevyvíjí. U kapely, která ví, kam patří, a slaví s tím stále úspěchy, je to totiž v pořádku. Je dobře, že se skupina drží svých akustických kytar, fléten, houslí a historických nástrojů (krumhorn) a nesnaží se zvukový prostor za každou cenu zaplnit třeba klávesami nebo rockovými bicími. Přitom je na první poslech zřejmé, že krédem Ginevry jsou verše z písně Trubadúr: „Co Čech, to muzikant, zahrát si pro radost za to stojí.“ Jinými slovy – není třeba být za každou cenu originální, hlavně že je nám s hudbou dobře.

Kapelník Václav Plecitý si za ta léta s Ginevrou vypracoval charakteristický autorský rukopis. Opět – nejde o původnost, ale spíše o zacílení na konkrétní publikum a především konkrétní typy akcí. Začíná-li píseň Zlomená hůl zvoláním „Jménem krále slyšte rozsudek!“, zní to při poslechu CD v klidu domova možná podivně, ale na jarmarku či jiných městských slavnostech to přiláká pozornost diváků. Jistá „jarmareční dramatičnost“ se vůbec ve struktuře písní objevuje častěji. Typickým příkladem je Chlívkový lapka, barvitě vylíčený příběh o muzikantovi, veršotepci a zlodějíčkovi v jedné osobě, který se nakonec – trochu překvapivý zvrat! – nechal dobrovolně zavřít, protože se bál své ženy. Tato píseň, svým způsobem půvabná, však zároveň skrývá jisté úskalí. Je náročné takový příběh včlenit do necelých čtyř minut. Textař se tím pádem musí nutně uchýlit k jisté zkratkovitosti a rychlá kadence veršů znesnadňuje srozumitelnost. Bez vylíčení děje v bookletu alba tak posluchač nemusí celý děj napoprvé pojmout.

Vedle odvěkého problému, jak vtěsnat příběh s pointou do krátké písně, se Václav Plecitý coby textař Ginevry potýká ještě s jedním úskalím. Na jednu stranu přesně ví, o čem chce psát. Čarodějnice, právo první noci, čeští králové, zhudebněné pověsti – to jsou témata, která ke Ginevře patří a o která je ze strany posluchačů zájem. Jenže obsah má v písních Ginevry výraznou přednost před formou. Texty jsou v lepším případě plné gramatických rýmů, v horším případě špatně kladených přízvuků (slyšet je to například v písni Právo první noci – „Na vykoupení své neMÁM“ – nebo na několika místech v písni Tadeáš a Leonard). V žánru, který si skupina zvolila, tyto chyby naštěstí nevyznívají tak výrazně jako v pokusech o umělečtější tvorbu. Jarmareční písně nebo písně lidové také nejsou po formální stránce vytříbené. Jistá nedokonalost tak v důsledku přibližuje autorské písně Ginevry ke spontánnímu lidovému muzicírování, ve kterém jde skutečně více o radost než o nevšední rýmy. A pokud písně Ginevry někoho přitáhnou k méně probádaným momentům české historie – za všechny zmíním například píseň Kaše o krátkém panování Rudolfa Habsburského – je to pro skupinu další velký bod navíc.

Vydavatel: Ginevra Music
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 50:56