Fiala Petr: Je čas!

Frontman skupiny Mňága a Žďorp Petr Fiala si už podruhé chtěl vyzkoušet, jaké je to být sólovým zpěvákem. S pomocí doprovodených muzikantů Petra Slezáka (klávesy a také producent), Martina Koníčka (klávesy) a Tomáše Rykaly (elektrická kytara) natočil album, na kterém trošku odbočuje od rockově písničkářského projevu Mňágy. Je čas! je deska popová, což v tomto případě rozhodně není označení hanlivé.

Ze čtyř účinkujících muzikantů hrají hned tři na klávesy - vedle už uvedených pánů Slezáka a Koníčka je to i sám Fiala, který se kromě toho doprovází také na akustickou a elektrickou kytaru. S takové přemíry "klapek" zřejmě naskakuje husí kůže nejen milovníkům rané Mňágy a ještě víc její předchůdkyně, undergroundové kapely Slepé střevo. Jenže Fiala a spol. ukazují, že i s automatickými bicími a s dalšími umělými zvuky se dá produkovat velmi zajímavá muzika. A přitom zase nesklouzává k náročným experimentům, které by odradily většinového posluchače. Škála rytmů a doprovodů je dostatečně široká: zatímco bicí v Návštěvě se pravidelnému živému tepotu písniček Mňágy ještě jakž takž blíží, hutný spodek v Neodešla připomíná tvrdší varianty moderní elektronické hudby a píseň Jen tebe je krásným příkladem toho, jak se dá automaticky bubnovat zajímavě, nenudně a s vkusem. V neposlední řadě pak stojí za pozorost Noc za nocí, ve které jako by se studiová kapela snažila napodobit garážově-akustickou produkci amerického geniálního všeuměla Becka nebo Nirvany z období alba Nevermind.

Spojovacím článkem mezi Mňágou a albem Je čas! je Fialův zpěv. Převládá monotónní a jakoby melancholický projev, na kterém nic nezmění ani zkreslení a podobné triky (Noc za nocí). Celkový dojem je umocněn pochmurnými texty, ve kterých se Fiala představuje jako mistr "sloganu stvořeného jen tak mimochodem". Třeba takové "přežil jsem všechno / dechovku i techno"... Minimálně zmínku si zaslouží také fakt, že se Fiala jako textař více než malému městu, ve kterém "vylejzá slunce nad panelák", věnuje metropoli. V úvodní Na eskalátorech zpívá o tom, jak vleče nohy noční Prahou a v Noc za nocí si - pravda, trochu prvoplánově - pohrává se jmény pražských čtvrtí.

Je čas! je album v rámci svého žánru velmi vkusné. Kdyby takhle vypadal pop, který hrají komerční rádia, nebylo by to zas tak špatné. Nicméně já se budu raději vracet ke strarším deskám Mňágy a docela se těším na tu příští.