Eva Henychová: Sinaj (recenze CD)

Eva Henychová: Sinaj (recenze CD)
13. května 2011 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Písničkářka Eva Henychová vydala své čtvrté album Sinaj v říjnu 2010. Vypráví na něm o své nelehké cestě – skutečné i duchovní – na horu Sinaj, o pouti k uzdravení. O tom, že vás Eviny intimní písně nenechávají lhostejnými, svědčí množství ohlasů, které jsme zaznamenali nejen na podzimní rozhovor s autorkou, ale i na jednotlivé písně z alba v našem vysílání. Přečtěte si naši recenzi a případně připište do diskuse pod článek, jak písně Evy Henychové působí na vás.

Eva Henychová: SinajPísničkářka Eva Henychová vstoupila na výsluní v necelých 17 letech, kdy zvítězila ve finále Porty. Její první alba Svítání (původně na kazetě, 1996) a Za stěnou z papíru (2000) působila na tehdejší folkové scéně jako zjevení. Však to také byla doba, kdy písničkářskému písečku dominovaly mužské hlasy (pomineme-li samozřejmě několik málo špičkových osobností typu Zuzany Navarové, Zuzany Michnové nebo Dáši Voňkové). Dámy (tehdy ještě dívky) jako Kabelková nebo Trchová se teprve začaly objevovat na soutěžích, Sestry Steinovy připravovaly svou první demonahrávku a Radůza – na jejíž starou kazetu Blues? se dávno zapomnělo – neměla na svém kontě ještě žádné CD. Eva Henychová na přelomu 90. a nultých let vytrvale koncertovala a stíhala držet krok s děním na scéně ještě několik roků. Toto období vyvrcholilo společnými koncerty se Slávkem Klecandrem a albem Všechno je jinak z roku 2004, natočeným se Slávkem a dalšími členy Oborohu. Psal jsem tehdy, že album se „za prvé se snaží dokázat, že tato spolupráce snese přenos z prchavosti koncertů na kompaktní disk. A za druhé se snaží představit Evu jako o něco vyzrálejší autorku než na předchozích dvou albech – už není holkou z podomácku vyráběné kazety Svítání ani emocemi zmítanou dívkou-šansoniérkou z dvojky Za stěnou z papíru. Zpívá nám žena“.

Na Evino nové album jsme čekali šest let a za tu dobu se situace na naší písničkářské scéně radikálně změnila. Vždyť jen v loňském a předloňském roce přišly zmíněné autorky Žofie Kabelková, Martina Trchová nebo Radůza s tak zásadními počiny, že je velmi těžké s nimi držet krok. Eva Henychová se na novince Sinaj nesnaží jít za každou cenu dopředu (například aranžérsky). Zůstává sama sebou a v intimitě témat se dokonce vrací ještě před album Všechno je jinak. I když si i tentokrát do studia přizvala hosty (Petr Havrda na kytary, Jakub Klár na flétny, David Landštof na bicí nebo zvukař Jiří Mašek na různé nástroje), většinu alba natočila pouze se svou kytarou Paulinou. Přednost tedy dala autorské výpovědi před deskou vyšperkovanou za každou cenu. Podobně jako Radůza na CD Miluju vás se Henychová odhaluje na dřeň: i ona natočila album poznamenané svým bojem s nemocí. Obě ženy pracují se symbolem hory, obě na svých albech oslovují Boha. Ovšem zatímco Radůza na Miluju vás hledá útěchu v rodinném kruhu, Henychová zpívá o své osamělé cestě pouští k uzdravení. Oproti ráznější Radůze má se svým výše posazeným hlasem možná nevýhodu, nicméně tento handicap jako zkušená vypravěčka hravě zvládá, a to především v pomalejších skladbách.

Doménou Evy Henychové vždy byly mlhavější texty, u nichž posluchač napoprvé (a často ani napotřetí) nepozná, zda je jejich adresátem Bůh, nebo člověk. Tomuto nejasnému „Tobě“ jsou na novém albu věnovány hned první dvě skladby Štěstí a První muž. Píseň Beze jména se zdá být jasnou modlitbou, zatímco Zrcadlení zní napoprvé jako milostné vyznání – jenže kolik známe výkladů Písně písní… Určitý kontrast k těmto písním tvoří popisnější skladby jako Máslo (pokus o zhudebnění rčení „Má máslo na hlavě“) nebo dlouhá rýmovačka Josef Egyptský (s archaickými výrazy typu „plémě“ a s kostrbatými momenty volajícími po přepracování).

Písně, které naplno vyjadřují zpěvaččin fyzický i psychický boj posledních let, patří k vrcholům alba. Najdeme mezi nimi nejen ústřední a titulní skladbu Sinaj, ale i útěšné závěrečné Uzdravení, stejně jako a cappella zazpívané vyznání zemřelé mamince Živá. Sám mám trochu problém s písněmi Očistná a Plnoletá, které jsou na můj vkus příliš osobní a přitom málo metaforické. Proč konzervovat na desku, že jsem „konečně dospělá“ a že se „vážně nic nestalo“. Zvlášť když posluchač nezná kontext…

Natočit toto album o deset nebo patnáct let dříve, předháněli by se možná publicisté v superlativech. Ani dnes však konzervativně zaranžovaná deska s výborně zahranou kytarou nezní nepatřičně. Za uši sice občas zatahá nezvládnuté frázování nebo snaha o rým za každou cenu (vedle už zmíněného Josefa Egyptského je to patrné hned v úvodní písni Štěstí, kde nesedí přízvuky ve verši „a potom své štěstí popatří“), ale stále jde o písničkářskou výpověď na velmi dobré úrovni. Eva navíc – alespoň podle toho, jak ji znám – kritické reflexe své tvorby nevyhledává. Přednost dává reakcím fanoušků a ty novým albem dokázala oslovit. Množství pozitivních ohlasů, které jsme na její nové písně dostali do rádia, svědčí o neutuchajícím zájmu o její intimní tvorbu.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Islet Records
Žánr: folk
Celkový čas: 40:05

(Recenze vznikla rozšířením a přepracováním článku psaného pro Katolický týdeník)