Duo Ťuk: Čtrnáctá komnata (recenze)

Konzervativní akustický folk, díky několika hostům obohacený o prvky „mírného“ folkrocku. Tak by se dalo stručně charakterizovat třetí album Dua Ťuk, kdyby ovšem v případě této formace nešlo ve velké míře také o texty. Základem dua zůstává Jaroslav Moravec (zpěv, akustické kytary), jehož hudební partnerkou je tentokrát Lucie Nunová (zpěv, housle). Zatímco na minulých albech Moravec především zhudebňoval kvalitní poezii (Skácel, Hora, Závada, Skarlant, Kvapil, Florian), tentokrát dal přednost vlastní tvorbě. Buď mu došel zhudebněníhodný materiál, nebo se rozhodl, že jeho autorské texty také stojí za zveřejnění. Což o to, některé stojí – jenže básnických výšin Skácelových či Závadových nedosahují.

Jednoznačným vrcholem alba je zcela logicky jedna ze dvou zhudebněných básní, jedno z vrcholných děl české poezie, temný obraz Karla Hlaváčka Hrál kdosi na hoboj. Moravcova melodie s textem ladí, stejně jako působivé aranže. Jenže ani zde se neobejdu bez výhrady: Převést některé Hlaváčkovy výrazy do modernější češtiny a pohřbít tak zdařilé rýmy (např. uplavou místo uplovou) je – kulantně řečeno – barbarství.

Z autorských textů Jaroslava Moravce patří k nejpovedenějším Zrcadla, kde některé kostrbatosti zachraňuje střídavý rým a vůbec méně pravidelná struktura verše. Podobně slušně vyznívá Nic není stále napořád s ještě volnějšími pravidly.  Proti těmto pokusům o poezii stojí texty hodné slabších chvilek Honzy Nedvěda. Například první sloka Racka („Nebo si právě dneska začneme hrát / to chceme asi víc“) připomíná pokusy středoškoláka-začátečníka o milostnou poezii. Ještě kostrbatější je text Unaveného muže („Jako unavený muž / někdy se ráno probudím / jaký bude celý den / to dneska dobře vím“). Někde mezi těmito dvěma polohami se nachází řada písní, které neurazí, avšak ani nezanechají v mozku trvalejší stopu (typickým příkladem je Dialog). Moravcovy texty by se svou plytkostí hodily více ke střednímu proudu než k popu. Dokážu si je představit například s aranžemi à la Jiří Zmožek.

Naštěstí právě aranže posouvají album Čtrnáctá komnata o několik úrovní výš. Nepříliš výrazný materiál si vzali do parády Petr Novotný s Petrem Havrdou (Žalman a spol., resp. Devítka), dále se na aranžích podílel i autor Moravec a vydavatel a spoluproducent alba Jiří Mašek. Výsledná podoba písní občas připomíná Devítku (Dialog), avšak bez výrazného vokálu Honzy Brože. Jinde Duo Ťuk dá vzpomenout na pozapomenutý slušný Folklok (Pouliční anděl). Díky zmíněným aranžérům se na albu podílela řada muzikantů včetně smyčcového Kvarteta Apollon nebo perkusisty Davida Landštofa (kapela Aneta Langerové), avšak největším přínosem je podle mne baskytara Petra Novotného (Dialog). Na druhou stranu snaha o poutavé aranže někdy vede ke zbytečnému prodlužování písní (Nic není stále napořád).

Album Čtrnáctá komnata se do historie českého folku nezapíše. Repertoár, který obsahuje, je příliš nevýrazný a zaměnitelný. Na druhou stranu díky dobrým aranžím se nestydím písně Jaroslava Moravce pouštět v rádiu a určitě se k nim budu občas vracet.

Vydavatel: Jiří Mašek – Good Day Records
Rok vydání: 2007
Žánr: folk
Celkový čas: 47:05