Deepers: Bouřek bál (recenze)

Pražská skupina Deepers na svém internetovém profilu na serveru Bandzone řeší svou „multižánrovost“. Prý je velmi těžké odpovědět na otázku, co že vlastně hraje. Ovšem zajímavější než pojmenování žánru – říkejme mu třeba folkrock, třeba pop, v obou případech budeme mít pravdu – je proces, kterým se kapela ke svému současnému plnému zvuku propracovala. Na začátku byli členové pěveckého sboru, kteří založili čistě akustickou (tedy folkovou) kapelu. Ta se postupně elektrifikovala a dnes stojí na „proplétání akustických i elektrických kytar se saxofonovou linkou“ a stále bohaté vokální složce. Deepers mají poměrně složitou strukturu – tři zpívající stálí členové (jedna zpěvačka a dva zpěváci-kytaristé), dva stálí hosté (zpívající saxofonista a nezpívající baskytarista) plus na albu několik dalších hostů, přičemž bubeník hraje téměř ve všech písní, zatímco trombón, baskřídlovka, tuba a housle se objevují pouze v epizodních rolích. Kombinací všech těchto výrazových prostředků se podařilo namíchat opravdu pestrý hudební koktejl, pevně ovšem zakotvený v mainstreamu.

Deepers se nepokoušejí oslnit novými postupy. Hrají písničky, které se dobře poslouchají a které často brknou na povědomou strunu. Člověk poslouchá svižnou píseň Práskla do bot a přemýšlí, kde něco podobného už slyšel. Ano, Deepers sice nejsou nezaměnitelní, ale dokážou nadchnout detaily i celými písněmi. V pomalé Já v Tobě a Ty ve mně zaujme úvodní kytara, z minimalistického motivu se vynořivší zpěv i silná melodie refrénu. Syrový Convulvulus naopak upoutá střihavkovským ječivým vokálem a řezavými kytarami jako z nejtvrdších pasáží Jesus Christ Superstar. Nádražní je velmi slušný poprock ve stylu 80. let s výraznou basovou linkou a vokální složkou. Píseň Samá voda se sólovým zpěvem Veroniky Czesané by mohla fungovat na folkových festivalech v 90. letech (v době, kdy bicí už byly normální) i v lehce retro rozhlasovém programu.

Na tvorbě písní podílelo několik autorů a texty pojednávají o nejrůznějších tématech – opět nám může jako příklad posloužit kontrast mezi rostlinou zvanou Convulvulus (tedy svlačec: „Kytko prokletá, vzalas mi dost, ale nezahubíš ve mně člověka“) a paralelním světem v baladě Já v Tobě a Ty ve mně („Čím víc se odevzdávám, tím víc tě přijímám“). Přesto má album jedno důležité jednotící téma a tím je voda a další tekutiny. „Po vodě jít, odvahu mít z člunu vystoupit.“ „Už smejvá déšť tvou špínu.“ „Jako déšť, jako bouřka zůstáváš.“ K těmto veršům přidejme slzy z písní Měsíční a Stín, text V klidu pít, víno z písně O lásce a lahvích i fotografii moře z modrozeleného bookletu alba. To vše koresponduje s hloubkou v názvu kapely i s titulem alba Bouřek bál.

Jinak jsou texty kapely spíše civilní, místo rýmů občas využijí asonance (Dům bez času) nebo naopak volný verš (Měsíční). V syrové poetice členů kapely občas probleskne zajímavý obrat nebo jasné směřování textu (pointa v Nádražní Jana Prančla). Jinak nad řemeslně průměrnými texty vyčnívá snad jen báseň Alice Hekrdlové Letní o ústech plných tmy s marcipánem a zemi vonící rašelinou. Mimochodem úvodní verš „Můj dům je tichý přístav“ opět evokuje moře, hloubku a bouři, před níž přístav nabízí úkryt. Píseň sama pak připomíná staré Marsyas. Tedy opět příjemné retro. A je opravdu jedno, jestli mu říkáme pop, nebo folkrock. Je to hudba zčásti zaměnitelná, avšak solidně vystavěná a poctivě zahraná. A dobře z různých ingrediencí namíchaná.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2017
Žánr: folkrock
Celkový čas: 61:27

http://bandzone.cz/deepers