Co kdyby ryby (recenze demonahrávky)

Co kdyby ryby měl být po Lucrezii Borgii a Burana Orchestru třetí projekt znojemského muzikanta Antonína Macečka. Po startu na jaře 2009 se skupina odmlčela, možná i zcela zanikla, avšak zůstala po ní demonahrávka se čtyřmi písněmi. Ty sice místy působí nedotaženě, ale špatné rozhodně nejsou. Však také minimálně dvě z nich můžete znát z našeho vysílání.
Znojemský trubadúr Antonín Maceček nejen tvrdí, ale i dokazuje, že hudba je jeho největší láskou a vášní. Jeho dlouholeté působení v historizující skupině Lucrezia Borgia prozatím vyvrcholilo natočením folk-metalové opery Valpuržina noc (2010). Mezitím už několik let úspěšně táhne folkovými, rockovými i etno festivaly se svým druhým, mnohem divočejším uskupením B.U.R.A.N.A. orchestr. A na jaře 2009 zkoušel na Konkursu Zahrady v Kuřimi štěstí se třetí kapelou, nazvanou Co kdyby ryby. Ta nakonec z Konkursu na festival do Náměště na Hané nepostoupila, což byl zřejmě důvod ukončení – nebo snad pozastavení – její činnosti. Přesto po ní zůstalo docela zajímavé čtyřpísnové demo, z něho na Proglasu stále občas hráváme. Žánrově se Co kdyby ryby nacházejí někde mezi původní historicky folkovou Lucrezií a rychlou world music Burany. Vycházejí z folku, místy znějí docela exoticky a nezapřou ani inspiraci rockem.
Hned první píseň Ej byla vojna s Turkem je folkrocková až rocková a graduje až k mírně diskutabilnímu funkovému sólu před koncem čtvrté minuty. Antonín Maceček zpívá se znatelným jihomoravským přízvukem text, ve kterém nechybějí zajímavé reálie („Tam někde v Gallipoli mé tělo leží“). Otištěná by slova písně místy působila kostrbatě, nicméně zpěvák je se ctí dokáže vyfrázovat.
Druhá skladba V erbu co Lady Godiva začíná jemnějším folkovým úvodem a pokračuje přes klasicizující momenty ke svižným mezihrám. Celkově skladba působí jako povedená etuda, velmi dobře vystavěná i po rytmické stránce. Sólový ženský hlas je suverénní a přesvědčivý a určitě předčí projev kapelníkův.
Antonín Maceček se jako zpěvák znovu představuje ve třetí písni Náměšť, která je ze všech čtyř nejcivilnější, nejobyčejnější a nejvíc působí jako demo, se kterým bude třeba ještě pracovat (a to včetně vyvážení hlasitosti zpěvu a hudby). Navíc po přepracování volají i některé části textu („Slza tvá, co pozdějc nepřiznáš“).
Poslední píseň Až mě svatí naverbují zaujme střídáním mužského a ženského zpěvu (ženský prvek opět vítězí), vyvíjí se (dobré je sólo na elektrickou kytaru), nicméně – vzhledem k úspornému textu – je celkově příliš dlouhá. A v konečné verzi bych se ani zde nebál na pestrosti aranží ještě trochu přidat.
Výše uvedené řádky nelze brát jako recenzi uceleného projektu. Čtyřpísňové demo skupiny Co kdyby ryby byl pouze první nástřel plánovaného repertoáru, který vznikl pro účely loňského Konkursu Zahrady. Nevím, zda kapela ještě někdy vstane z popela a bude na svých nápadech dál stavět nebo zda Tonda Maceček tytéž písně použije pro své jiné projekty. Pokud se tak nestane, bude to škoda.
Rok natočení: 2009
Demonahrávka
Žánr: folkrock/world music
Celkový čas: 17:46