Českej chleba: Zmatení jazyků (recenze CD)

Je to už více než 10 let, co jsem do rádia dostal album Jedno slunce od „agro-rockové“ skupiny Českej chleba ze středních Čech. Většinu písní z něho v mém mozku dávno přepsaly nové závity, avšak melodii i text titulní písně, inspirované knihou Kazatel, si stále vybavuji. Druhé CD Českého chleba s názvem Zmatení jazyků vyšlo v roce 2003, což už je taky pěkná doba… Každý rock v adventě je však rád opráší a párkrát z něj pustím povedenou píseň Proutek. A právě ona mě nedávno inspirovala k tomu, abych si po delší době pustil znovu celou desku a zkusil se na ni komplexně podívat.

V roce 2003 o sobě skupina Českej chleba psala: „Jsme schopni vystoupit na pódium s kapelami, které asi hrají kvalitněji, ale lidi v hledišti jsou rádi, když na jevišti jsou taky lidi“ a dodala: „Kapela funguje na kamarádské, amatérské bázi, a hraje všude tam, kde je o to zájem a kde o něco jde – to je často na křesťanských setkáních a festivalech, na festivalech alternativní muziky a při jiných příležitostech nejrůznějšího druhu po celém Česku. Žádný sál pro nás není dost malý, aby tam ještě nezůstala volná místa.“

K amatérismu se tedy Českej chleba hlásil a amatérské jeho nahrávky skutečně byly. To však nemusí nutně znamenat, že byly špatné. Album Zmatení jazyků jako celek zní sympaticky punkově, tedy neučesaně, nevyšperkovaně, ale upřímně. V písních (téměř výhradním autorem je Jiří Foller) sice nechybí některé začátečnické chyby typu špatně položených přízvuků („jinou řeČÍ“ – Zmatení jazyků) nebo primitivních rýmů („Lidé z měst, rolníci, / s kupci řemeslníci“ – K jesličkám), ale v kombinaci s ostřejšími elektrickými kytarami tyto nedokonalosti vadí možné méně, než kdyby kapela hrála ve folkovém obsazení. Právě elektrická kytara je základním melodickým nástrojem (a například ve zmíněné písni K jesličkám hraje i melodii, kterou bychom u vánoční písně čekali spíše od houslí), avšak Českej chleba si v rámci žánru a v rámci svých možností dovolil zapojit do hry i další nástroje. A tak píseň Krev začíná vkusným flétnovým sólem, titulní Zmatení jazyků stylově doplňuje kakofonická dechová sekce, která se pak znovu objeví v závěrečné písni Stavby věží.

Kapela se snaží o práci s dynamikou (Lípa), hlavní zpěvák Jiří Holejšovský se také úspěšně pokouší o větší množství hlasových rejstříků. Hostující ženské vokalistky ze srovnání s ním vycházejí podstatně hůře, stejně jako například Jiří Foller v písni Zvony (na začátku skladby se zpěv topí v nástrojích).

Českej chleba hrál na albu Zmatení jazyků hudbu, která měla k dokonalosti a virtuozitě daleko, podobně jako byl naprosto amatérský i obal CD. Milovníci experimentů a alternativ z alba potěšeni nebudou, protože jeho zvuk a styl se nejvíce blíží tvrdšímu rocku 80. let. Přesto, právě díky pokusům o pestré aranže, považuji Zmatení jazyků za docela dobrý příspěvek na křesťanské rockové scéně. Přidáme-li nadhled, který je z řady písní cítit, využívání parodie (Borovnickej kostel) a slovního humoru (ruská recitace na začátku Zmatení jazyků), začíná mi Českej chleba připomínat třeba amatérské začátky plzeňské Znouzectnosti. To je přece také punková kapela, která se obejde bez vulgárních výrazů.

Rok vydání: 2003
Vydáno vlastním nákladem
Žánr: rock
Celkový čas: 40:37