Čechomor: Proměny Tour 2003
V roce 2000 natočila <strong>Českomoravská hudební společnost</strong> své zatím poslední a také zatím nejlepší řadové album <strong>Čechomor</strong> (jehož název o málo později přijala za svůj). O rok později následovala úspěšná nahrávka <strong>Proměny</strong> s Collegiem českých filharmoniků. V dalším roce vydal Čechomor koncertní album <strong>Live</strong> (bez orchestru) a nyní vychází v podobě dvojalba koncertní záznam z turné <strong>Proměny</strong> (tedy opět s orchestrem). Možné kombinace byly vyčerpány, těšme se na další studiové album. Předtím si však pojďme říct aspoň pár slov o koncertně-filharmonickém dvojCD <strong>Proměny Tour 2003... </strong><!-- )-->
V roce 2000 natočila Českomoravská hudební společnost své zatím poslední a také zatím nejlepší řadové album Čechomor (jehož název o málo později přijala za svůj). O rok později následovala úspěšná nahrávka Proměny s Collegiem českých filharmoniků. V dalším roce vydal Čechomor koncertní album Live (bez orchestru) a nyní vychází v podobě dvojalba koncertní záznam z turné Proměny (tedy opět s orchestrem). Možné kombinace byly vyčerpány, těšme se na další studiové album. Předtím si však pojďme říct aspoň pár slov o koncertně-filharmonickém dvojCD Proměny Tour 2003.
Pokud máte doma všechna předchozí alba Čechomoru (resp. Českomoravské hudební společnosti), nečekejte nic moc nového. Je tu namátkou Zabitec (vyšel už na CD Čechomor), Zdálo sa ně (dříve na Proměnách a Mezi horami), Pivničková (vyšla už na Čechomoru a Live), Proměny (známé z Čechomoru a Proměn), Aj čo ně dáš (známé v jiné verzi z nahrávky Live) a tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Nová není dokonce ani Instrumentálka na irské téma (i ona se objevila na albu Live).
Přesto něčím toto dvojalbum zajímavé je. Desce Proměny mnozí vytýkali akademičnost a nudnost. Na albu Live se naopak Čechomor představil v syrové koncertní podobě. Tady máte obojí dohromady - syrovost a přitom les smyčců v pozadí. Živelnost však vítězí. Přítomnost orchestru si na první poslech buď vůbec neuvědomíte, nebo máte pocit, že i filharmonikové na své smyčce tlačí nějak víc, než mají ve zvyku při interpretaci vážné hudby. Na ploše dvou alb (jde o záznam celého koncertu?) má kapela dost času na dlouhé předehry (Intro I, Intro II), na ještě delší představování kapely (Větříček) i na sadu přídavků včetně povinné smršti v podobě polské horalské Górale.
Pokud si doma chcete v klidnu poslechnout písničky Čechomoru, máte mnoho jiných a lepších možností, jak se k nim dostat. Na řadových deskách (především na už zmíněném Čechomoru) vás nebudou rušit dlouhé potlesky, slovům budete lépe rozumět. Pokud si však chcete poslechnout, jak zní tato vynikající kapela ve spojení s orchestrem přímo na pódiu, sáhněte po tomto dvojalbu. Nahrávka je to zajímavá, plná energie, ale přesto mám pocit, že její hodnota je především dokumentární. Opravdu se víc těším na další studiové album.