Bobek Pavel: Muž, který nikdy nebyl in

Není to tak dlouho, co jsem se v jisté recenzi na internetu snažil dokázat, že špatné aranže písničku potopí, ať má interpret(ka) sebezajímavější hlas. V případě Pavla Bobka a jeho nového alba platí opak. I ti, jimž Bobkův projev nepřijde nijak zvlášť výjimečný, určitě zpozorní při poslechu písní, které velmi citlivě zaranžoval Luboš Malina. Pavlu Bobkovi nikdy nechyběl vkus. Avšak žádné z jeho mnoha hudebních partnerství podle mne nebylo tak šťastné jako spojení s o generaci mladším producentem Malinou.

Ten na album přivedl další špičkové muzikanty. A tak se můžeme například kochat houslovou hrou Stana Palúcha, který si ve swingové To za mě říká whiskey, já ne střihne i sólo na klavír. V rockové coververzi Horký léto v city hraje kytarista Druhé trávy Emil Formánek a muziku tvrdí Petr Vavřík z But. Oba účinkují i v dalším rokenrolu Mluv jen o nás, kde si na piano pro změnu zahrál Vavříkův kapelní kolega Milan Nytra. A sestava Formánek, Vavřík, Nytra, Novotný, Viktorin a za klávesami Charlie McCoy (!)zvedá úroveň i tak banálního středněproudého popěvku, jakým je Chtěl bych mít polštář, na němž sníváš s textem Mirka Černého.

Další osobnosti najdeme mezi zpěváky. Pavel Bobek totiž na svém nové albu nabízí hned čtyři duety: chlapácky drsný s Charliem McCoyem (Horký léto v City), poněkud staromódně prvoplánový s Yvonne Přenosilovou (Mluv jen o nás), dospěle laskavý s Marií Rottrovou (Znáš mě nejlíp) a především průzračně zářivý s Katkou García, jinak sólistkou Dún an doras a majitelkou jednoho z nejkrásnějších hlasů naší nejen folkové hudby. Píseň Mé září je bezkonkurenčně nejlepší ze všech dvanácti položek alba, a to nejen díky Katčinu procítěnému projevu, ale také díky skvělému textu Roberta Křesťana. Zatímco Káťa zpívá o konci léta, Bobek v druhém plánu týmiž slovy přizvukuje o podzimu života.

I když se Mému září další písně nevyrovnají, jsou i ostatní texty řemeslně v pořádku. Pokud jde o témata, v různých obměnách a více či méně skrytě se tu objevuje stárnutí, chvála "nemódních? hodnot (Muž, který nikdy nebyl in), nostalgie (Písmeno N, Chtěl bych mít polštář, na němž sníváš, Kluk s tváří mou), vztahy mezi stárnoucími partnery (Znáš mě nejlíp) a - asi by ta deska nebyla celá tak uhlazená - také alkohol (To za mě říká whiskey, já ne).

Pavel Bobek je vyhlášený jako interpret vkusných písní na pomezí country a středního proudu. I na novém albu tento žánr převažuje (V očích mužů a žen, Znáš mě nejlíp), avšak nechybějí ani ukázky jiných stylů. Najdeme zde rokenrol (Mluv jen o nás, Muž, který nikdy nebyl in), moderní country (Horký léto v City), folkovou baladu (Mé září) nebo swing (To za mě říká whiskey, já ne).

Nejsem si jistý, zda všichni příznivci Druhé trávy začnou poslouchat Pavla Bobka jen proto, že mu Malina zaranžoval desku, Novotný na ní hraje a Křesťan pro ni otextoval jednu krásnou píseň. Stejně tak pochybuji o tom, že ti, kteří mají Pavla Bobka rádi od 60. let, si okamžitě pořídí 1775 básní Emily Dickinsonové. Přesto považuji spojení Bobek & Malina za mimořádně šťastné. Vzniklo vkusné album, plné skvělých instrumentálních výkonů. Album, které ve zpěvákově bohaté diskografii patří k vrcholům (a pro mne osobně je v ní zřejmě vrcholem nejvyšším). Vždycky jsem žasnul, jak Američané dokážou s vkusem dělat střední proud neboli takzvanou adult contemporary music. Pavel Bobek, muž, který americké hodnoty vždy vyznával, takové album natočil. Album, které je ve svém žánru naprosto in.