Bob a Bobci: Za(dosti)snění (recenze CD)

Severočeská folková skupina Bob a Bobci, vítěz Porty z roku 2007, vydala své druhé album osm let po debutu Když venku prší. Mezitím se toho událo hodně – právě v roce 2007 se skupina musela vyrovnat se smrtí svého zakladatele a kapelníka Boba Zelenky, ale velké změny nastaly i na folkové scéně jako takové. Festivaly zanikaly (včetně největšího, Zahrady) i vznikaly, postupně se mění publikum a řada kapel zvažuje, zda vůbec má smysl vydávat CD, když se stejně neprodávají. Minulé album jsem ve své recenzi pro časopis Folk & country (také mezitím zanikl) chválil a psal jsem, že solidnost, s jakou se Bob a Bobci zhostili svých písní, „v době, kdy je akustický folk na ústupu, není málo“. I tato věta by si zasloužila revizi. V posledních letech totiž jsme totiž svědky určité – byť relativní – obrody akustického folku, samozřejmě vedle všech dalších odvětví žánru. Naprosto nerušeně tak vedle sebe mohou existovat Kieslowski nebo Zrní na straně jedné a třeba Strunovrat a Bob a Bobci na straně druhé.

Na Portě v roce 2007 už Bob a Bobci soutěžili bez (krátce předtím zesnulého) kapelníka a dokázali, že na sebe dokážou upozornit i v nové sestavě. Bylo tedy mimo diskusi, že se nové album může povést, zvlášť když ve skupině zůstali většinový autor hudby (René Ježek Kříž) a hlavní textařka (Věra, teď už Křížová). A protože skupina – v rámci přísně akustického žánru – vždy usilovala o pestrost, vůbec není na škodu, že si do portfolia přidala jednu lidovku (Byla vojna), jednu píseň Pepy Štrosse (swingující Heuréka s ženskými retro vokály) a jednu od Kapitána Kida (Hrej Joe z Kidova skvělého swingového alba Zpověď unaveného klauna, kde ji s autorem jako duet zpívala Jitka Molavacová). I díky těmto drobným zápůjčkám (a Hrej Joe patří k vrcholům alba) zní novinka Boba a Bobků svěže a pestře, minimálně tak jako předchozí album. Vedle převažujícího akustického folku se na desce vydáme na výlet do říše swingu, trampské písně, písně lidové i šansonu.

Vedle Kidova Joea se sólovým hlasem Lenky Vokounové upozorním na některé další písn. V podstatě konvenční, ale na poslech velmi příjemný je dvojhlas Reného a Věry Křížových v baladě Trosečník, podbarvený výraznou flétnou. A do třetice – v příběhu Do větru o pouštění draků, doprovázené na akordeon, se hlas René Kříže (který místy spíše vypráví, než zpívá) dobře doplňuje se zpěvem Lenky Špinkové. Jestliže jsem před osmi lety psal, že skupina ve svém středu nemá výrazného sólistu, neznamená to, že by zpěv nestál za pozornost. Kapela může těžit z toho, že do zpěvu se zapojuje všech šest současných členů, a vytvářet podle toho v rámci žánru zajímavé aranže.

Bohatá je i instrumentální složka alba – vedle fléten, akordeonu, obligátních kytar a kontrabasu zaujme využití ukulele, nástroje, který se v posledních letech velmi dostává do módy. V závěrečné Vánoční lechtivé se kapele například díky kombinaci ukulele a „snare bubnu“ daří napodobit „country-swingového“ zvuku à la Ivan Mládek. Texty Věry Křížové jsou standardně dobré – s mnoha pěknými nápady (líbí se mi například „barevný“ text O zralosti) i s drobnými nedokonalostmi, které k žánru patří (gramatické nebo jinak nedokonalé rýmy, zanedbatelné kostrbatosti).

Význam folkové hudby není v natáčení desek. Bob a Bobci koncertují, pořádají svůj festival (Křižanovský vaťák) i charitativní akce (Bobování) a to vše má možná větší smysl než oslovení náhodných posluchačů, kteří se kdovíjak dostanou k jejich albu. Ovšem i kdyby CD nebylo ničím víc než suvenýrem pro ty, kdo se s kapelou setkali na koncertě, má smysl. Sám se budu těšit na další a budu rád, když vznikne dřív než za osm let.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 49:32

www.bobabobci.cz