Baur Dušan: A ticho mluví

Dušan Baur pracuje jako moderátor Radia Proglas od roku 1995. Tak dlouho je tedy mým kolegou. Proto velmi dobře vím, že Dušan vedle moderování umí kouzlit a také skládá písničky. V hitparádě Kolem se toč, kterou připravuji, už bodovala řada Dušanových skladeb - velmi se dařilo například vtipné a dloooouhé bajce o Veverce. Vedle Veverky složil Dušan i Křečka, avšak ani jeden z hlodvaců se na jeho první album A ticho mluví nedostal. A to je dobře...

Vlastně proti hříčkám typu Veverky nic nemám. Jenže jsou to opravdu jen legrácky, navíc s ne právě povedenými rýmy. Člověk si je se zájmem poslechne jednou, podruhé se ještě pousměje, ale opakovaně se k nim vracet asi nebude. To, co Dušan zařadil na svou desku, je trochu jiné kafe. Namísto Baura-humoristy se nám představuje Baur-filozof, případně Baur-zralý muž. Pokud nemáte rádi pomalé zadumané folkové balady, asi vás album neosloví. Možná bude na váš vkus příliš vážné a klidné. Dušan sice začne veselou Veselou krávou, písní plnou slovních hříček, která však patří k nejslabším článkům desky. Následuje něžný Andělíček a v pomalém tempu se nese celkem osm písní za sebou. Ke zrychlení dojde až u Bleděmodré velryby, která na první poslech sice také vypadá jako legrácka, ale ve skutečnosti v ní jde o vážné téma vztahu člověka a Boha. V relativně rychlejší tempu se nese i folkový rokenrol Městem s hudbou Jiřího Žižkovského a další vtipnější kousek Žába. Závěr alba (Nízký let nad minulostí) je opět pomalý a vážný.

Dušan Baur má příjemný hlas, díky němuž se album opravdu moc dobře poslouchá. Sytost zpěvu vynikne především právě v pomalých písních, takže i z tohoto hlediska Dušan vybíral dobře. Na druhou stranu však některé skladby jsou až příliš sentimentální, až příliš milé a až příliš učesané (například závěrečný Nízký let nad minulostí). Interpret vyslovuje přesně, dodržuje všechny délky samohlásek, avšak z výsledku se vytrácí "šťáva", kterou bych od písničkáře možná čekal. Závěrečná skladba, ale také Růžový sen, Žena tisíce přání nebo Andělíček patří sice k nejpříjemnějším písním alba, avšak na druhou stranu nepřinášejí nic moc nového, žádné zásadní písničkářské téma. Dušan Baur tak na svém albu předvádí spíše kvalitní střední proud vyjádřený folkovými prostředky (akustická kytara a zpěv) než rozervanou folkovou výpověď. Je zajímavé, že písničkářů tohoto typu dnes mnoho není. Napadá mě srovnání s něžnější polohou Jindry Kejaka nebo s objevem letošní sezóny Josemanem.

Zajímalo by mě, jak by Dušan obstál v konkurenci Zahrady písničkářů. Například zmíněný Joseman letos do finále v Kuřimi postoupil a myslím, že ani Dušanovy šance by nebyly úplně marné. Deska A ticho mluví je možná až příliš klidná a vážná a to málo humoru, které obsahuje, nepatří k jejím vrcholům. Přesto (nebo právě proto) je to album velmi slušné, které doporučuji i k opakovanému poslouchání. Pořídit je můžete přímo u autora (baur@proglas.cz).