Bandaband: Zážitkomat (recenze CD)

Bandaband: Zážitkomat (recenze CD)
8. srpna 2011 Recenze, Folk, Blues Autor: Milan Tesař

Ostravská skupina Bandaband nazvala své aktuální album Zážitkomat. Z našeho vysílání znáte píseň Co jsi odešla pryč, která se však zbytku alba vymyká tím, že jde o převzatou melodii. Za poslech však stojí i autorské skladby, které na albu převažují. Skupina má sedm členů, díky čemuž si může velmi dobře pohrát s aranžemi. Více čtěte v naší recenzi, případně připište svůj názor do diskuse pod článkem.

CD BandabandOstravská skupina Bandaband hraje pestrou hudbu, která vychází především z blues, rhyth&blues, soulu, jazzu, latinskoamerických rytmů, v menší míře pak třeba z folkrocku. Tedy hudbu příjemnou na poslech a díky sedmičlenné základní sestavě kapely pestře zaranžovanou. Přidáme-li čtyři hosty (včetně zkušeného saxofonisty Michala Žáčka) a v jedné písni dětský sbor, je na co se těšit už při čtení údajů na obalu. Kopie alba, kterou jsem dostal k vysílání v rádiu, je „neprodejná, pouze pro propagační účely“. Netuším, zda kapela vydala také kopie „prodejné“, ale pokud by tomu tak nebylo, nedivil bych se. Cédéčko se v dnešní době stává čím dál víc propagačním předmětem, rozdávaným například návštěvníkům koncertů.

Ale zpět k Bandabandu… Navzdory příjemným aranžím a dobrému zvuku mám s kapelou jeden zásadní problém, a tím jsou texty. Nehledám v nich poezii, vždyť blues je hudba zemitá, přímočará a jednodušší fráze k ní patří. Jenže už kdysi Bluesberry a nověji třeba také ostravská kapela Old Blues Company (a nejlépe možná Pepa Streichl) se snažili pochopit, že u blues je třeba se vyhýbat klišé, protože jinak zníte nepřesvědčivě. Zde nned druhá píseň, pojmenovaná příznačně Blues, pojednává o rozchodu („Všechnos to sbalila do tří velkejch tašek (…) na mě jsi zapomněla“), ve třetí se zpívá: „Bylo to s tebou holka krásný a pak přišel konec světa“ a šestá (sama o sobě jedna z nejlepších na albu a také jediná na převzatou melodii) se jmenuje Co jsi odešla pryč. Já vím, čistě bluesových témat je málo, ale právě snaha o zboření těchto stereotypů by album prosvítila (i když „je to hrozně těžký“, jak zní název další skladby).

Ještě větším úskalím je úvodní píseň Bob s vysokou frekvencí anglicismů v českém textu (džob, baby, quick nebo slow…). Při prvním poslechu totiž netušíte, zda jde o docela povedený humor (tedy výsměch všem žánrovým klišé), nebo zda je to myšleno vážně. Bohužel – po poslechu dalších písní – mám neblahý pocit, že druhá možnost je správná. Mýlím-li se, tím lépe.

Jinak platí to, co jsem napsal v úvodu. Hudba Bandabandu je pestrá a zajímavě zaranžovaná. Poznáte to například na volbě nástrojů, které hrají v jednotlivých písních sóla. Jednou je to hutná bluesová elektrická kytara Martina Reka, podruhé housle Vladislava Georgieva a potřetí třeba dialog saxofonu s kytarou (Důvod). Píseň Pondělní ráno s výraznými houslemi mi připomíná nejvýraznější melodie, které v 80. letech zpíval Michal Prokop. Velmi příjemné jsou písně s rozšířenou dechovou sekcí (Konec světa, Na chvíli), hudebně se mi líbí i latinou prosáklá Po tobě jede (jejíž text však patří k nejslabším místům alba).

Ale abych textařům Martinu Rekovi a Lubomíru Reichovi nekřivdil… V písních se občas přece jen mihne záblesk humoru („stará je stará“), na neohraná témata dojde v závěru alba (Je to hrozně těžký) a po řemeslné stránce, s ohledem na žánr, jsou texty docela kultivované. Až na ta klišé…

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Art Už! o.s.
Žánr: blues/folkrock/jazz
Celkový čas: 54:36