Alband: Reziduum (recenze CD)

Deset let poté, co opustil kdysi velmi úspěšnou skupinu Kern, vydal zpěvák Jaroslav Albert Kronek nové album se svou akustickou skupinou Alband. Základní sestavu (dvě kytary, bezpražcová basa, klávesy a bicí) na CD doplňují dva zajímaví hosté – vítěz Porty Aleš Petržela (akustická kytara) a Ivan Jašek, známý jako autor a propagátor etno a chill-outové elektro hudby, zde ovšem s elektrickou kytarou. Album obsahuje 11 písní, na kterých se vedle Kronka autorsky podíleli také další členové skupiny, Libor Machata (baskytara) a Mirek Horňák (kytary).

Hudba, kterou Alband na novince nabízí, se stylově příliš neliší od tvaru, který Kronek nabídl už v roce 2009 na albu Kalibrace smyslů. Písně, které s hardrockovým Kernem stále spojuje jeho charakteristický styl zpěvu, nová kapela podává v akustické podobně na pomezí folkrocku, softrocku a blues. Přitom označení „akustická“ platí jen do určité míry, protože elektrické kytary jsou sice na nahrávce možná v menšině, ale nezmizely úplně. Použití baskytary a bicích je pak samozřejmostí.

Že je hudba Kronkovy kapely stále rocková, dokládá například hutná basová linka, nad kterou zpěvák staví svůj vokál (Večírek u Bonhama), nebo riff na akustickou (!) kytaru v kombinaci se silovým zpěvem v hitové písni Samaritáni. Naopak k folku skupina inklinuje například ve skladbě Devět životů s doprovodem akordeonu (Zbyněk Petržela). Hranice mezi styly jsou však prostupné, obvyklým výrazovým prostředkem je kombinace akustické a elektrické kytary (např. v písních Přitažlivost a Let let).

V 90. letech se říkalo, že kvalita rockové kapely se pozná mimo jiné podle toho, že umí napsat, případně zahrát akustickou či poloakustickou píseň. Tehdy vznikaly hity jako More Than Words (Extreme), Under The Bridge (Red Hot Chili Peppers), Nothing Else Matters (Metallica) nebo výborné Unplugged album Nirvany. Jaroslav Albert Kronek se rozhodl věnovat klidnější, a tím pádem čitelnější hudbě druhou polovinu své kariéry. Karty jsou dnes na scéně rozdané tak, že Samaritáni, Večírek u Bonhama nebo Náruč jak sofa nikdy nedosáhnou takové popularity jako kdysi Exploze nebo Blízko nás. Jsou to ale solidní písně, které ve svém žánru neurazí, třebaže nepřinášejí nic nového. Mimochodem klidnější poloha šla kdysi i Kernu – balada Zídka z roku 1988 je toho dokladem. A všimli jste si, že se ve Večírku u Bonhama zpívá „Hořelo blízko nás“? Možná výsledek nějaké novodobé exploze…

Vydavatel: Indies Happy Trails
Rok vydání: 2018
Žánr: rock
Celkový čas: 45:25

www.alband.cz