Take 6: Gospel je základ

Rozhovor s Claudem McKnightem z vokální skupiny Take 6

Skupina Take 6 vznikla na univerzitě v Huntsville ve státě Alabama v roce 1980. Vy v současné době bydlíte v Los Angeles. Kde žijí ostatní členové souboru a jak často se vám daří scházet?

Tři momentálně žijeme v Los Angeles v Kalifornii, dva z nás bydlí v Nashvillu v Tennessee a jeden v Orlandu na Floridě. Je to tedy docela slušný rozptyl. Ale býváme obvykle devadesát až sto dnů za rok spolu na turné a v té době se vidíme velmi intenzivně. Kromě toho se samozřejmě vídáme také při nahrávání, nejčastěji v Nashvillu. Ovšem někdy nahráváme také u sebe doma a demonahrávky si navzájem posíláme. Kromě toho všeho samozřejmě také společně zkoušíme. Tím pádem je času, který spolu trávíme jako kapela, poměrně dost. Spíše hledáme volný čas, který můžeme trávit se svými rodinami.

Když se řekne „nahrávací studio“, je pro vás důležité spíše konkrétní místo a prostor, nebo lidé, kteří v něm pracují?

Špičkový zvuk je pro vokální skupinu – a především pro skupinu, která zpívá a cappella – základ. My máme to štěstí, že posledních asi patnáct let pracuje v našem vlastním studiu. Je to pro nás pohodlné, mimo jiné i proto, že po celou tu dobu spolupracujeme stále se stejným mistrem zvuku Marcelem Pennellem, kterého považujeme za sedmého člena skupiny. Víme, co můžeme očekávat, známe prostředí, atmosféru, lidi… Všechno je pokaždé stejné.

Vás stylový záběr je úctyhodný. Zpíváte jazzové standardy, populární melodie a velmi důležitou část vašeho repertoáru od počátku tvoří gospely. Protože jste vyšli z církevního prostředí, zajímá mě, jestli tyto skladby vnímáte pouze jako písně, nebo pro vás mají charakter modlitby.

Jsou to pro nás v první řadě písně. V případě některých z nich bych pak hovořil… asi ne přímo o modlitbě, ale spíše o prožitku, který z nich máme. Ty skladby totiž pojednávají o něčem, čemu v životě přikládáme hlubší smysl a co zároveň souvisí s komunitou, z níž jsme vyšli. Naše rodiny jsou totiž stále aktivní v rámci Církve adventistů sedmého dne. Gospely tvoří základ toho, čím jsme jako lidé. Jsou to tedy písně, které prožíváme nebo které jsme společně prožili. Pomáhají nám rozdávat druhým radost, kterou máme v srdcích.

Je váš repertoár zásadně jiný, když vystupujete v kostele?

Ano, pokud vystupujeme v kostele, snažíme se koncert pojmout trochu jinak než v jazzovém klubu nebo v koncertním sále. Důvodů je ale víc. V Americe chodí na kulturní akce do kostelů jiný typ publika než do klubů. Takovým posluchačům pak přizpůsobujeme výběr písní, zařazujeme do programu více gospelů. Je ale zajímavé, že v Evropě jsou koncerty v kostelích běžnou součástí jazzových festivalů. V takovém případě není nutné zařazovat přímo duchovní písně, ale spíše repertoár přizpůsobujeme akustice prostředí. Ve starém chrámu vyznívá náš zpěv jinak než v koncertním sále nebo jazzovém klubu.

Příští rok budete slavit čtyřicet let od vzniku skupiny. Chystáte něco speciálního?

Cože?! To jsme spolu už opravdu dlouho, že? Myslím, že nejdůležitější je, abychom byli schopni dál spolu vycházet a rozvíjet se po hudební, kreativní a duchovní stránce. Pokud se nám toto všechno bude dařit, pak určitě oslavíme velké narozeniny.

(Celý rozhovor vyšel v časopisu Harmonie)