Slyšte, lidé!: Profil Jany Koubkové

Jana Koubková se narodila v Roztokách u Prahy. Od svých šesti let zpívala – ve sborech, vokálních skupinách i sólově. Jazzové publikum ji zaznamenalo poprvé v polovině 70. let, kdy začala spolupracovat s Jazz Sanatoriem Luďka Hulana a zpívala také se souborem Jazz Half Sextet. Její hudební záběr je úctyhodný – zahrnuje jazzové standardy, autorskou experimentální tvorbu, spolupráci s Michalem Pavlíčkem nebo s jazzrockovou skupinou Jazz Q. V roce 1981 založila festival jazzových, bluesových a rockových zpěváků Vokalíza, působila na Pražské konzervatoři, skládá filmovou hudbu, píše fejetony, sloupky a také poezii.

V roce 1979 psal v časopisu Mladý svět Ondřej Konrád: „Na jazzový zpěv, tedy na něco, co k téhle muzice odjakživa patřilo a pomáhalo jí v rozmachu, se u nás v posledních letech dost zapomíná. Mezi muži byste po dlouhém hledání narazili jen na bratislavského Petra Lipu a v kategorii ženské jsou to většinou zpěvačky okolo dixielandových skupin. Nic proti tomu, ale zpívat se dá i modernější hudba. Důsledná je v tom právě Jana Koubková, které by dnes po prvá náležel titul první dáma československého jazzu.“

V rozhovoru s Lubomírem Dorůžkou ve starší knize Fialová koule jazzu líčí Koubková svůj vztah k literatuře: „Jazzovou literaturou pro mne byl Scott Fitzgerald, Hemingway, Bud Shulbert, Kerouac, z básníků celá beatnická generace, Corso, Ginsburg, Ferlinghetti a mnoho dalších… Taky surrealisté a Boris Vian, ruští klasikové, ve kterých je tolik lidské živelnosti, z našich Čapek. Emil František Burian, tvorba Osvobozeného divadla, Škvoreckého Zbabělci, Suchý, Hrabal, Seifert a ze současné poezie Šimon, Žáček, Sýs, Cincibuch, kteří mě inspirují svými myšlenkami, rytmem a zvukomalebností…“

V pořadu Slyšte, lidé! si mimo jiné představíme zpěvaččinu novou knihu Básně z jazzové dásně.

Na straně 14 například najdeme báseň Pražena: „Zadržená vytržená / poražená sražená / stržená a nadržená / pra pra pra pra pražena // Vážená i nevážená / všemi mastmi zkažená / zhrzená a vypečená / praštěná je pražena // Seřená a uzavřená / mezi chlapy vložená / uražená vyvržená / taková je pražena. // Zatímco já sem dávno odložena / – ona je chlapy obložena!“

Druhý úryvek pochází z textu Koukám se z okna – stejnojmenná píseň vyšla na albu Mýdlové bubliny: „Koukám se z okna / den je šedivý / vstávat se mi nechce / nikdo se nediví / stromy nemaj listy / sou strašně nahatý / hledám starej župan / co je mi po paty // rádio si pustím / zapnu počítač / proč sem vlastně vstala / proč a zač a nač / dám si bílej jogurt / a po něm pomeranč / že sem nezdědila / ňákej pěknej ranč / s bazénem a koněm / a s modrou oblohou / místo toho dám si / sodu se sodou.“