Miles Davis v kostce (pořad Slyšte, lidé!)
V rámci týdeníku Slyšte, lidé! se budeme věnovat osobnosti trumpetisty a skladatele Milese Davise. Natočil 67 studiových alb, 53 živých desek, vyšlo mu přes 60 kompilací a téměř 20 několikadiskových kolekcí a i 20 let po smrti patří k nejvlivnějším osobnostem na jazzové scéně. Přes nutnou výběrovost a zkratkovitost se pokusíme během hodiny postihnout základní momenty jeho bohaté kariéry. Poslouchejte v sobotu 10. března v 19.15 nebo v úterý 13. března v 16.55.
Od svého prvního alba Blue Period z roku 1951 až po závěrečné, posmrtně vydané Doo-Bop z roku 1992, psal trumpetista Miles Davis historii světového jazzu nejen jako trumpetista, ale také skladatel a kapelník, který si k sobě uměl vybírat skvělé spoluhráče. V jednotlivých obdobích jeho dráhy stáli po jeho boku například klávesisté a pianisté Chick Corea, Herbie Hancock, Joe Zawinul a Keith Jarrett, kytarista John McLaughlin, bubeníci Jack DeJohnette a Al Foster, baskytaristé Marcus Miller a Michael Henderson, saxofonista Wayne Shorter a další.
Davis začínal s poměrně tradičním akustickým jazzem a přes bebopové období se dostal až k průkopnické elektrifikaci své kapely na počátku 70. let. V tomto období k jeho hudbě patřily stejně samozřejmě elektrické klávesy a elektrická kytara jako brazilské perkuse, na které hrál Airto Moreira. Již v roce 1969 Davis natočil přelomové album Bitches Brew. Při jeho vzniku se namísto klasických aranží své spoluhráče snažil doslova přinutit k improvizaci tak, že jim líčil absurdní situace, které si měli při hraní představit. Davisova hudba z tohoto období byla geniální mimo jiné tím, jak kompaktně dokázal propojit dva zdánlivě nespojitelné proudy – free jazz jako nejuvolněnější hudbou, kterou jste si v té době mohli představit, a rock, který vychází z naprosto pravidelných rytmických struktur.
Život i tvorbu slavného trumpetisty a skladatele podrobně mapuje kniha Miles – Autobiografie, kterou s Davisem před jeho smrtí sepsal básník a spisovatel Quincey Troupe a která loni vyšla v novém českém vydání. Když u nás v roce 2000 vyšla poprvé, psal ve své recenzi publicista Ondřej Bezr: „Davis se sám sebe v knize rozhodně nesnaží lakovat na růžovo. Pravda, z muzikantského hlediska o sobě – právem – ani na chvíli nezapochybuje. Svou lidskou stránku ovšem líčí bez servítků a o veškerých excesech – které často pomáhají vysvětlit i jeho muzikantské kroky – hovoří s jakou směsí lítosti a hrdosti. Jeho osobnost je jistě velmi diskutabilní, mnohdy může působit na slabší povahy až odpudivě, nicméně géniovi jeho ražení takový svéráz asi odpustíme snáze než člověku průměrnému.“
Poslechněte si rozhovor s bubenicí Michaelou Antalovou o mezinárodní skupině Mikoo. 
Poslechněte si pořad o současné hudbě Kurdů. 
