Kamasi Washington: Spojíte-li několik pohledů, dostanete pravdu

Rozhovor se saxofonistou Kamasim Washingtonem

Vaše poslední dvě nahrávky od sebe velmi liší. Loni vám vyšlo půlhodinové EP Harmony Of Difference a nyní v červnu se na trhu objeví nové album Heaven And Earth, koncipované jako dvě CD nebo čtyři vinyly. Je pro vás náročnější pracovat na tak rozsáhlém albu, nebo spíše zhustit nápady do šesti spolu navzájem souvisejících skladeb?

U těchto dvou alb nejde ani tak o délku, ale spíše o to, že každé z nich mělo úplně jiný důvod vzhniku. Harmony Of Difference jsem původně vůbec nezamýšlel jako album. Je to dílo, které jsem tvořil pro expozici pro bienále newyorského Whitney Museum of American Art, a je to tedy svým způsobem dílo na objednávku. Náročnost je v obou případech rozdílná, ale samozřejmě těžší je vytvořit „dlouhé“ album, zabere to rozhodně více času.

Říkáte, že dvojalbum Heaven And Earth ukazuje na jedné straně svět, jak jej vidíte navenek, a na straně druhé váš vnitřní svět. Který z těchto dvou světů se vám hudbou popisoval lépe?

Oba tyto světy pro mne byly zajímavé. Někdy je ale docela těžké uvědomit si, který z nich je vlastně který. Naše jednání navenek a to, co prožíváme, totiž většinou probíhá současně a ne vždy je úplně jasné, co prožíváme ve skutečnosti a co je jen naše představivost. Náš mozek kontroluje a upravuje to, co vidíme a slyšíme. A právě to je téma, které mě zajímá – naše schopnost přizpůsobovat si svět kolem nás k našemu obrazu. Anebo jinak – snažil jsem se porozumět tomu, jestli si my přizpůsobujeme svět, nebo si svět přizpůsobuje nás. Děje se obojí, ale jde o míru, v jaké k jednomu nebo druhému dochází.

To byl koncept, který jste si vytyčil hned na začátku práce, nebo písně zpočátku vznikaly spontánně?

Ta práce byla spíše spontánní. Každá jednotlivá píseň vznikla z jiných pohnutek, měla jiný inspirační zdroj. Teprve poté, co jsem měl několik písní napsaných, jsem si uvědomil, že celým projektem prostupuje tato myšlenka duality, dvě strany toho, čím jsem. Došlo mi to až asi v polovině práce na albu, předtím jsem prostě jen psal písně, které jsem pak poskládal za sebe, a teprve tak vznikla jednotná myšlenka celého díla.

Hovoříte o tématech svých skladeb s lidmi při koncertech, nebo necháváte mluvit především hudbu samotnou?

Dělám obojí, trochu mezi písněmi mluvím, ale nejsem při koncertech příliš hovorný. Doufám, že hudba se dokáže vyjádřit sama za sebe dostatečně. Na druhou stranu, i když se snažím, aby moje hudba byla co nejsrozumitelnější, někdy je nutné posluchače nasměrovat, něco jim vysvětlit.

Zajímavé téma nabízí i zmíněné loňské EP Harmony Of Difference. Začíná pěti skladby jako pěti aspekty jedné věci, které se ve finálové, téměř čtvrthodinové písni Truth všechny propojí do velké syntézy. Jak ten projekt vznikal? Co byla na jeho počátku?

Na začátku bylo těch prvních pět skladeb. Nebo vlastně ne… Úplně na počátku byla vlastně idea celého alba. Chtěl jsem vytvořit dílo založené na myšlence jednoty. Napsal jsem tedy pět písní, které jsem pak spojil dohromady, a tak vznikla úplně nová skladba. Když se spojí několik pohledů na tutéž věc, dostaneme „pravdu“, Truth. Takže mohu vlastně říct, že jsem po celou tu dobu psal „pravdu“, která v sobě zahrnuje pět původních písní.

(Celý rozhovor najdete v časopisu UNI)