JazzFestBrno 09: profily interpretů II.

Profily jsou převzaté z www.jazzfestbrno.cz. První část profilů najdete zde.

Infinite Quintet_cz (21. 4., bar U Kouřícího králíka)

Petr Kalfus – alt a soprán saxofon, Miroslav Hloucal – trubka, křídlovka, Viliam Béreš – piano, Petr Dvorský – kontrabas, Martin Novák – bicí

Infinite Quintet má opravdu sugestivní název, slibuje hudbu bez hranic, nekonečné možnosti souhry, interakce i kompozice. Kvinteto vzniklo v roce 2006 v rámci Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka, když se potkali trumpetista Miroslav Hloucal a saxofonista Petr Kalfus. Najít další podobně smýšlející hudebníky nebylo těžké a kapelu záhy doplnili bubeník Martin Novák, basista Petr Dvorský a klavírista Viliam Béreš. Hudba kvineta si skutečně nepřipouští hranice a přestože nesporně pochází z jazzového idiomu, žánrovými škatulkami se neomezuje. Naopak mísí všechny možné vlivy moderní hudby do nového tvaru.

Radovan Tariška Band featuring Ryan Carniaux_cz,sk,usa (22. 4., Metro Music Bar)

Radovan Tariška – alt saxofon, Ryan Carniaux – trubka, Ondřej Štveráček – tenor saxofon, Ondrej Krajňák – piano, Tomáš Baroš – kontrabas, Marián Ševčík – bicí

Radovan Tariška je bezesporu fenomén. Jeho energie je nevyčerpatelná a nakažlivá, pódiový projev strhující. Za svůj talent vděčí rodině, k hudbě ho přivedll jeho dědeček, rovněž klarinetista a saxofonista. Radovi byl do vínku dán i jedinečný dar – dokáže vyvolat v posluchači dojem, že hudba je ta nejsnadnější a nejzábavnější činnost na světě. Jeho extrovertní projev a hráčské sebevědomí podložené skvělými hudebnickými předpoklady jej předurčují k úspěšné umělecké dráze. Ta začala už záhy – už v době studia na Konzervatoři v Žilině byl členem Big Bandu The Slovak Young Swing Generation, se kterým vystoupil i na populárním festivalu Bratislavské jazzové dni v roce 1997. Na domácí scéne působil v nejrůznějších projektech, mimo jiné s Jurajem Bartošem, Gabo Jonášem a dalšími. Získal cenu Ladislava Martoníka „Jazzman roka 2002“. Spolupracoval rovněž se špičkovými hudebníky z celého sveta, mezi kterými nechyběli ani velikáni jazzu James Morrison, Philippe Catherine, Oliver Kent, Harry Sokal, Jarek Smietana, Piotr Baron, Janus Muniak, Roy Hargrove, Marcus Strickland, Donald Edwards, Jeremy Pelt, Joan Faulkner, Gabor Winand, Jeff Ballard, či George Mraz.

Ingrid Jensen / Beáta Hlavenková Band_cz,usa (23. 4., Semilasso)

Ingrid Jensen – trubka, křídlovka, Beáta Hlavenková – klavír, Michal Baranski – kontrabas, Jon Wikan – bicí.

V dubnu vyjde její první sólové album s autorskými skladbami, se svým Triem patří k nemnohým umělcům, kteří v zahraničí letos reprezentují naše předsednictví v Evropské unii. Spolupracuje s Lenkou Dusilovou a dalšími hudebními osobnostmi a ještě stíhá zvládat povinnosti mateřské. Také se vám zdá, že je to na jednoho člověka až moc? Beáta Hlavenková rozhodně souhlasit nebude. Právě ona slouží cele svému talentu a dnes společně s několika dalšími vyvolenými udává tón modernímu jazzu a progresivní hudbě v Česku. Aktuální album, které Beáta natočila v lednu letošního roku v amerických nahrávacích studiích společně s Ingrid Jensen, Richem Perrym, Jonem Wikanem, Mattem Clohesym a revolučním hráčem na pedal steel guitar Davem Easleym je jedním z nejočekávanějších počinů domácí jazzové přítomnosti. Skvělí spoluhráči jsou vždy zárukou jistoty i inspirace a když se podaří většinu z nich dostat i na turné, pak se je skutečně na co těšit.

Yaron Herman Trio_il,usa (23. 4., Semilasso)

Yaron Herman – piano, Matt Brewer – kontrabas, Gerald Cleaver – bicí

JAZZFESTBRNO vítá každoročně senzační klavíristy s otevřenou náručí. Triová komunikace skrývá mnohé krásy a umožňuje na podiu vznik velkých věcí. Vzpomeňme na řádění Jacky Terrasona nebo loňský triový luxus v podání Eliane Elias. Letošní ročník nabízí nepřehlédnutelný počet dechberoucích pianistů, ale jeden přesto ční nade všemi. Hvězda Izraelce Yarona Hermana v posledních letech září jakoby se na ní rozbouřilo nepočítaně erupcí. Podobně eruptivní je Hermanův klavírní styl, osmaosmdesát klapek však drží pevně v otěžích a když vkus zavelí, dokáže jim pěkně přiškrtit uzdu. Hermanův styl definuje termín dynamika, jeho herní polohy se mění jako nebe při západu slunce, nikdy však nesklouznou k lacinému kýči či cirkusáctví. Z Yarona Hermana muzikálnost přímo stříká. Je tak plný hudby, že musí vynakládat úsilí, aby v něm nepřekypěla. V baladě se ale umí tak zkáznit, že se člověkovi ani nechce věřit, že klavír nabízí tak jemnou barvu a hudební frázi lze natolik procítit. Když se ovšem naskytne příležitost běsnit Herman je prvním, který ji využije. Svůj nástroj má nevídaně pod kontrolou, srší vtipem a nápady.