Gutiérrez Iván, Mesany Tadeáš & spol.: Madera

Někdejší hudební partner Zuzany Navarové, v Praze naturalizovaný Kolumbijec Iván Gutiérrez, se vrací na scénu. Ve spolupráci s kontrabasistou Tadeášem Mesanym (Šum svistu, Marcipán. Symfonický orchestr Československého rozhlasu) a několika dalšími muzikanty natočil album, jehož název Madera znamená dřevo, ale přeneseně také "potenciál člověka nebo to, co dává člověku charakter" (alespoň tak to stojí v oficiální tiskové zprávě). Album obsahuje 12 písní se španělskými texty, avšak český posluchač má v bookletu k dispozici jejich překlady. Doporučuji je vaší pozornosti, protože je co číst.

Ale pojďme nejprve k hudební složce alba. Přiznávám, že jsem se při prvním poslechu neubránil srovnání se skvělými kolekcemi Skleněná vrba a Zelené album, které Gutiérrez natočil se Zuzanou Navarovou. Jeho charakteristický zpěv budu mít asi vždy spojený právě s těmito alby. Z tohoto srovnání Madera vychází jako o něco chudší příbuzná, protože mezeru po nenahraditelné zpěvačce a autorce zde nikdo nahradit nedokázal. Místo geniální konfrontace dvou světů, dvou způsobů myšlení a dvou způsobů vyjadřování máme před sebou "pouze" dobré a kompaktní album, které udržuje pohromadě jeden hlas a jedna nálada.

Iván Gutiérrez není nijak zvlášť dobrý zpěvák. Jeho výše položený a na první poslech rozpoznatelný hlas neoslní rozsahem a už vůbec ne sytostí. To však interpret vyvažuje svou důvěryhodností. Jeho projev působí uklidňujícím dojmem, jeho vyprávění věřím, i když bez překladu zcela nerozumím tomu, co zpívá. Ve většině písní se zpěvák do tónů neopírá, nesnaží se exaktně intonovat. Místo toho se s jednotlivými notami (či spíše slabikami, protože o texty mu jde možná víc než o melodie) mazlí, houpá se na nich, pohrává si s nimi.

I když je Gutiérrezův projev originální a zajímavý, v jednodušších aranžích (pouze hlas a kytara) by brzy začal nudit. O to důležitější roli na albu zastává kapela v čele s Tadeášem Mesanym. Jeho kontrabas má v některých skladbách funkci jediného (decentního) rytmického nástroje, jinde vede dialog s bicími (zajímavé rytmické figury, které jsem pracovně nazval "akustický hiphop", si můžete poslechnout v Este lado del jamás), aby v minimu skladeb ustoupil do pozadí a dal bubeníkovi (Honzovi Linhartovi) mnohem víc prostoru (Ángel de adiós). Ve dvou písních zaujmou flétny (El Forastero, Torre de Babel), v jedné akordeon (Cara en un sueño), a velmi pěkná je také harfa v Sueño desde un tren. Všechny skladby jsou plně akustické a mísí se v nich latinskoamerická tradice s jazzem, šansonem, folkem a v jednom případě dokonce s funky (Largo rato s výraznějšími - i když ne rockovými - bicími).

Přestože album obsahuje několik svižnějších písní (zvlášť bych upozornil na hitovou Al amar al sol, dále na už zmíněnou Largo rato nebo na El ángel del adiós), většina skladeb se nese v poklidném, zasněném tempu. Zasněnost či sen (španělsky "sueño") je vůbec klíčovým slovem desky, a to nejen proto, že se objevuje hned ve dvou názvech písní. Výborně se totiž doplňuje s dalším jednotícím prvkem textů, kterým je opozice světla a tmy. Hned v první písni (Al amar al sol) se zpívá: "Ten, který tolik miloval slunce, ztratil se v noci svých dní." V Sin ella je řeč o tom, že "bez ní nevyjde mé slunce" a že "její nepřítomnost je jako zastávka za dlouhé noci". V El huracán se hovoří o poledním světle a o úplňku, v Cara en un sueño máme opět opozici ranního slunce a snu. Anděl loučení (El ángel del adiós) se objeví "v noci jako světluška" a v Desemboque se zpívá o nočním bdění, o elektrickém světle, o plameni svíčky a o duhové mlze. Vidíme tedy, že Gutiérrezovy písně zdaleka nespojuje pouze interpretace a aranže, ale také podobná nálada textů. Mimochodem texty jsou to většinou epické a například zkratkovitý příběh El ángel del adiós se mi hodně líbí, stejně jako úvodní Al amar al sol o muži, "který světlem zářil".

Madera je příjemné album. Iván Gutiérrez má bohužel tu smůlu, že ho čeští posluchači (včetně mne) budou mít stále spojeného se Zuzanou Navarovou. Je teď na něm, aby dokázal, že obstojí i samostatně. Většinu z nás nemůžu nadchnout jazykovými hříčkami, avšak o to víc by mohl vsadit na básnické příběhy, ve kterých se před vámi míhají obrazy snů, světla a tmy. Díky překladům v bookletu není jazyková bariéra nepřekonatelná. Pokud navíc tak jako já považujete španělštinu za jeden z nejkrásnějších jazyků světa, najdete poetiku i při pouhém poslechu.