Evě Olmerové k nedožitým osmdesátinám
U příležitosti lednových nedožitých 80. narozenin zpěvačky Evy Olmerové vyšlo u Supraphonu 3CD s jejími nahrávkami. První disk je zaměřený na trampské písně, country a gospelu, druhý na jazzové standardy a třetí představuje výběr zpěvaččiných největších hitů. Kolekci se budeme věnovat 5. února 2014 od 0.35 v pořadu Noční bdění, v tentýž den od 9.30 v pořadu Vítejte, senioři! a také v sobotu 8. února od 0.05 v noční jazzové půlhodince.
Nové 3CD s písněmi Evy Olmerové dostalo název Já hledám štěstí – Zlatá kolekce. První disk obsahuje písně v žánrech country a gospel a také několik prvorepublikových trampských písní bratří Kordů, Vladimíra „Eddyho“ Fořta a především Jarky Mottla. Jeho skladbu Čajová růže nahrála Eva Olmerová ve studiu s různými skupinami třikrát (v letech 1969, 1971 a 1976), na aktuálním výběru najdete nejstarší z těchto snímků, společnou nahrávku se skupinou Setleři.
Druhý disk obsahuje americké jazzové standardy – od Alexander’s Ragtime Band Irvinga Berlina až po skladby ze zlaté éry bossanovy. Výraznou tečkou je živá nahrávka ze závěrečného koncertu 1. ročníku Mezinárodního jazzového festivalu, který se uskutečnil 30. října 1964 v pražské Lucerně. Eva Olmerová s Luďkem Hulanem zde předvedli scatový duet na základech skladby Oop Bop Sh-Bam bebopového trumpetisty Dizzyho Gillespieho. Videozáznam z archivu České televize se objevil už na DVD Evy Olmerové Blues samotářky (2009), ale na CD vychází poprvé. Zmínku si zaslouží také premiéra živé nahrávky Jobimovy Dívky z Ipanemy s textem Jiřího Grossmanna a zvláště Misty, kterou pianista Erroll Garner nahrál se svým kvartetem na album Contrasts (1955). Jedná se totiž o jedinou skladbu, k níž si zpěvačka sama napsala český text Předejít čas.
Třetí disk je sestavený coby výběr toho nejlepšího s důrazem na původní repertoár, ale řada nahrávek jeho profil předjímá už na prvních discích (Čekej tiše nebo Ó, boží den). Výčet nahrávek, které zde na CD vycházejí poprvé, uzavírá Zlatej zub z LP Dvojčata (1987), kterou nazpívala Eva Olmerová společně s Jitkou Vrbovou. Jediná studiová nahrávka legendární skladby Můj pes vznikla osmnáct let poté, co ji pro Evu Olmerovou složil Jiří Šlitr: text Jiřího Suchého se na albu Písničky a povídání ze Semaforu 2 (1985) od původní podoby liší odlišným vypointováním, kdy z finále zmizely z pohledu dobové cenzury problematické verše: „Proč nemám pas do ciziny / a proč tady vadnu touhou / proč nemůžu jako jiní / vydat se na cestu dlouhou / vydat se za sedm moří / v duši naději – v ruce skývu / člověk si rád zaživoří / když má ňákou perspektivu.“ Tytéž verše se v drobné variantě objevují už v první části skladby, ale zde ve studiu Eva Olmerová (po třetí minutě nahrávky) scatovala.
Snaha rozšířit výběr o další písničky z filmů (mj. Milenci v roce jedna z roku 1973) ztroskotala na skutečnosti, že k nim chybí tzv. „mezinárodní pásy“, na nichž jsou kvůli potřebám dabingu jednotlivé zvukové stopy včetně hudební oddělené. Jiné to sice nebylo ani s písní Já hledám štěstí z filmu Lásky mezi kapkami deště (1979), která vyšla poprvé až na 2CD Blues samotářky (2004), ale jen proto, že tu nechal režisér Karel Kachyňa citlivě zaznít celou, protože v jejím textu jde o každé slovo.
(Zdroj: vydavatelství Supraphon)