Československý jazzrock na CD

Záslužná edice brněnského vydavatelství Indies Happy Trails, finančně podpořená Ministerstvem kultury ČR, představuje čtyři zásadní kapely „československého“ (či přesněji českého) jazzrocku: Impuls, Combo FH, Energit a Mahagon. Nejde samozřejmě o kompletní výčet, avšak nahrávky skupin Jazz Q, Bohemia a také Modrého efektu z jeho jazzrockového období už v nedávné minulosti na CD vyšly. Edice Československý jazz rock přináší nahrávky dosud na digitálním nosiči nevydané, navíc obohacené bonusy, které se k posluchačům dostávají úplně poprvé.

„Prakticky celých šest sedm let se všechno točí okolo hrstky pražských muzikantů, kteří se neustále přeskupují do nových nebo staronových složení téměř podle pravidel známé hry s pohyblivými škatulemi,“ líčil Ondřej Konrád v časopisu Melodie v roce 1976. A tak se na všech čtyřech kolekcích v roli kmenových muzikantů nebo hostů skutečně objevují stále tatáž jména, která navíc v mnoha případech známe i z dnešních projektů.

V Impulsu například hrál na trubku a křídlovku Michal Gera a na kontrabas František Uhlíř. Jeho dnešního spoluhráče Emila Viklického najdeme za klávesami v Energitu, kterému šéfoval kytarista Luboš Andršt. S Mahagonem zpíval Luboš Pospíšil, na housle hrál Jan Hrubý a na piano a další klávesové nástroje Michael Kocáb. A v Combu FH kapelníkovi Danielu Fikejzovi (dnes skladatel především divadelní hudby) zdatně sekundoval na saxofon Petr Venkrbec, dnes člen elektronických projektů Moimira Papalesca.

I  když má edice jazzrockových nahrávek jednotnou grafickou podobu a všechna tři dvojalba a jedno album vyšla současně, nejde ve skutečnosti o sbírku skladeb jediného žánru. Například první album Comba FH bylo spíše instrumentální, druhé zpívané a navíc právě tato kapela měla v některých momentech k jazzrocku poměrně daleko. Naopak jazzrockové nahrávky Energitu můžeme vnímat jako učebnicový příklad žánru, avšak vydavatel k nim připojil jako bonusy starší, syrově bluesrockové skladby. Mahagon má na svých dvou albech jak nahrávky s velkým orchestrem, tak přesahy k popu a elektrorocku. Přesto mají alba i něco společného: zajímavá spojení nástrojů (například trubka s tehdejšími primitivními syntezátory) a dodnes svěží kompoziční postupy. Zvuková úroveň jednotlivých nahrávek kolísá. Zatímco původní studiová alba obstojí i v dnešní době, některé bonusy (záznamy z koncertů nebo demonahrávky) lze vnímat pouze jako dokumentární materiál.

Celá edice je velmi pečlivě vybavena nejen základní dokumentací (personální obsazení jednotlivých skladeb, místa a data nahrávek), ale také citacemi z dobového tisku, fotografiemi a především novodobými rozhovory s jednotlivými protagonisty všech kapel, které připravil Jaroslav Riedel. Díky jeho pečlivé práci bude edice Československý jazz rock nedocenitelným pomocníkem každému, kdo se o tomto pozapomenutém a přitom stále svěžím proudu české hudby chce dozvědět více.

(Článek vznikl pro server www.avmania.cz; kráceno.)