Žofie Kabelková: Peřiny z vody (recenze CD)

Na folkovou scénu Žofie Kabelková vtrhla kolem roku 2000 jako živel, vyhrála všechny myslitelné soutěže (stala se mimo jiné první držitelkou písničkářského Krtka na Zahradě) a snažila se na sebe upozornit nejen jako nadějná sólistka, ale také jako členka ambiciózního projektu Panoptikum. Mezitím spolupracovala s klavíristou Zdeňkem Králem nebo se slovenským houslistou Stano Palúchem, který se výraznou měrou podílel na jejím prvním albu Žiju (2003). Pak se však písničkářka na několik let stáhla do pozadí a jen sem tam se na povrch dostávaly kusé informace o tom, že připravuje cosi nového.

„Novou“ Žofii jsem poprvé slyšel na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou a krátce poté se do mých rukou dostalo její druhé album Peřiny z vody. I od té doby už uběhla spousta vodních peřin – album stihlo být nominované na Anděla za rok 2009, v naší anketě Album roku 2009 skončilo na krásném druhém místě. Avšak někdy je lepší poslechnout si klíčová alba s odstupem a přehodnotit, zda si tolik slávy zasloužila. V případě Žofie Kabelkové a jejích Peřin z vody je to mimo vši pochybnost. Album je to výjimečné, a to zdaleka nejen v kontextu českého folku. Písničkářka, která se na své druhé desce plně vymanila z pout amatérského tvoření a zpívání, se zde obklopila týmem zkušených spolupracovníků opět v čele se Stano Palúchem. Ten desku nejen produkoval, ale nahrál nejrůznější nástroje, přičemž tentokrát seděl častěji za piánem, než držel housle. V jedné písni však také programoval elektronické zvuky a jinde hrál na africkou kalimbu. Dalšími hosty jsou flétnistka Petra Klementová, jazzový kontrabasista Tomáš Baroš, v jedné skladbě cimbalista Marcel Comendant a dva vynikající party na trubku, resp. křídlovku, odehrál Miroslav Hloucal.

Přes vyjmenovanou „kapelu“ hostů jsou Peřiny z vody skutečně Žofiiným sólovým albem. Všem písním dominuje její hlas, ať už zpívá texty konkrétní, abstraktní, nebo si jen pohrává se zvuky. Navzdory všem trubkám, kalimbám a klavírům zůstávají Peřiny z vody především folkovou deskou. Ovšem právě zmíněné exotické či ne-folkové nástroje posouvají album od čistého písničkářství kamsi jinam, na pomezí žánrů. Hloucalova trubka načrtává ambientní tóny (Velká voda), dvě kalimby v písni Moře naznačují tiché a neklidné šumění, Comendantův cimbál zní ve 2 v 1 víc jazzově než folklórně a elektronický doprovod v písni Sestřičko organicky zapadá do jinak akustického celku.

I bez všech těchto hostů by však album stálo za pozornost. Žofie se totiž vypracovala ve zpěvačku velkého množství výrazů a člověk až žasne, jak dokáže během několika sekund měnit šepot v naléhavé prosby a výkřiky v konejšení. Zajímavé také je, jak dramaticky dokáže Žofie podat svůj příběh i v pomalém tempu (Topolí). Jako textařka přechází od velmi konkrétních epických poloh, které však lze vnímat i v symbolické rovině („Plnila jsem pytle s pískem, stavěla z nich těžké valy“), k surrealistickým proudům vědomí („Po cestě ke zvonici / pohublá žena noří se v stín / čisté sváteční šaty / ztracený syn / z výplaty do výplaty“). Právě tímto vrstvením obrazů a současně tvořením nových zvukomalebných slov (stracholamy, povětruše) se Žofie blíží Danu Bártovi coby jedné z nejoriginálnějších postav české písňové tvorby. Přitom zůstává svá, originální.

K albu Peřiny z vody patří zajímavý obal s českými i anglickými texty všech písní. Škoda jen drobných chybiček typu „Třištím svojí vyplašenost“. Bez nich by album bylo úplně dokonalé.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Malé vydavatelství plovoucí na kře
Žánr: folk
Celkový čas: 49:57